23. Mezinárodní odpovědnost států (rozsudek MSD z roku 1980 ve věci diplomatického a konzulárního personálu USA)

MP – nemá ani legislativní ani výkonnou centrální moc – musí spoléhat na vůli svých subjektů plnit své závazky dobrovolně
institut M odpovědnosti – soubor norem, které upravují právní následky M protiprávního chování – ukládají delikventu k původní povinnosti, kterou porušil (primární pravidlo) dodatečné závazky (sekundární) – závazek akcesorický – funkce nepřímého donucení
rozvoj obyčejových pravidel – 19.st. – v souvislosti s rozvojem tzv. minimálního cizineckého standardu a diplomatické ochrany (z VP závazku MP závazek)
překonané tradiční pojetí M odpovědnosti – základní rysy:
– jen odpovědnost za škody způsobené cizincům (ne jiné oblasti)
– zahrnovalo nerozlišeně jak primární tak sekundární pravidla – nepřehledné
– odpovědnost státu se vyčerpávala povinností reparovat (odčinit vzniklou škodu) – – nezaměřuje se na samotné protiprávní chování, jen na škodu (hodnotová lhostejnost)
– civilněprávní původ – nehodilo se k použití na vztahy mezi státy – politická povaha
změny M společenství po 2. sv. válce:
– význam diplomatické ochrany poklesl – ochrana LP – základní LP patří všem lidem, navíc socialistické a rozvojové státy přijímaly výkon diplomatické ochrany jen nerady (znárodnění majetku)
– častěji předmětem sporů chování států, jímž byla způsobena újma přímo jinému státu, nikoliv jeho občanu (např. Případ Rainbow Warrior – loď, kterou v r. 1985 v novozélandském přístavu zničili agenti francouzských tajných služeb), případy tohoto typu řešil i MSD (Diplomatického a konzulárního personálu USA v Teheránu – 1980, Vojenských a polovojenských činností v Nikaragui a proti ní – 1986)
– újma nejen hmotná ale i nehmotná (čest a důstojnost státu)
– ius cogens – mnohem citelnější následky porušení
– vstup MO do M vztahů – subjektivita – i způsobilost nést M odpovědnost
– objektivní odpovědnost – odpovědnost za škodu, není spjata s protiprávním chováním, ale pouze se škodou (např. nebezpečné činnosti, nezaviněné)
proměna úpravy – Komise pro MP – návrh článků o odpovědnosti za mezinárodně protiprávní chování – částečná kodifikace – přijato jako deklarace VS
podstata: stát odpovídá za své M protiprávní chování – subjektivní (přičitatelné státu) a objektivní prvek (porušení MP závazku) – implicitně pokládá za újmu samo protiprávní chování, také povinnost ukončit M protiprávní chování – aktivuje se vždy, kdežto povinnost odčinit škodu jen tehdy, když škoda skutečně vznikne (v praxi tlak, aby stát přestal s protiprávním jednáním a pak teprve odčinění škody)
neupravuje odpovědnost MO – má být upravena samostatně, stejně tak MP odpovědnost osob jednajících v zájmu státu – podchyceno hlavně ve Statutu Mezinárodního trestního soudu, odškodnění obětí např. V Úmluvě proti mučení

porušení M závazku – objektivní prvek – jeho chování není v souladu s tím, co po něm závazek požaduje; v praxi může nastat situace, kdy stát vědomě poškodí zájem jiného státu a způsobí mu újmu, aniž poruší MP závazek – pak nejde o M protiprávní chovní, ale o tzv. nevlídný akt
posuzování výlučně ve světle MP (ne ospravedlňování VP)
porušení jednáním (komise) i opomenutím (omise) – př. opomenutí ve věci Průlivu Korfu –
– neinformování VB od Albánie existence nebezpečí (miny)
rozdíl mezi závazky, které požadují určité chování (př. závazek bdělosti) a závazky k dosažení určitého výsledku (volnost států při volbě prostředků k dosažení – častější)

přičitatelnost jednání nebo opomenutí státu – státu se přičítá chování jeho orgánů – – všechny osoby, které skutečně vykonávají státní moc (na základě VP i de facto), orgány působící na kterémkoliv stupni horizontální (zák., výk., soudní) i vertikální (federace, obecní, regionální) dělby moci i funkční (policisté, celníci)
federace nebo autonomie – centrální stát se nemůže zprostit své kompetence poukazem na ni, byť je sebeširší
státu se zásadně přičítá i chování jeho orgánů, které překročily své kompetence nebo jednaly v rozporu se služebními předpisy – rozhodující je okolnost, zda daný orgán budil u jiných zdání, že jedná jako státní orgán – odpovědnost státu je pak dána s poukazem na zásadu dobré víry v právních vztazích
státu se zásadně nepřičte chování soukromých osob, jelikož nevykonávají jeho vůli – státu se přičítá chování osob, které efektivně kontroluje – prosté financování nestačí, aby nesl odpovědnost za veškeré závadné chování – Nikaragua vs USA
otázka proměny soukromé osoby v orgán de facto poměrně složitá – MSD ve věci Diplomatického a konzulárního personálu USA v Teheránu (1980) – dodatečné schválení státu se rovná přijetí M odpovědnosti
újmy v souvislosti s občanskou válkou – 2 možné situace:
– zvítězí povstalci – vytvoří vládu – přičítá se jí jak chování povstalců, tak předešlé vlády
– povstalci podlehnou – nebude se přičítat chování povstalců (nemůže odpovídat za chování osob, které efektivně neovládá, které jsou jeho vojenskými protivníky)
MO se přičítá chování její orgánů, včetně chování ultra vires (překročení pravomoci)

škoda (újma)
není nutnou náležitostí M odpovědnosti – újmou je samo protiprávní chování, oprávněn dovolat se odpovědnosti pouze poškozený stát
pojem škody v současném MP zahrnuje újmy materiální i nehmotné (újma na cti bývá pociťována emotivněji než prostá škoda hmotná) – zvratem nález z r. 1923 ve věci Lusitania (potopena německým torpédem)
reparační povinnosti podléhají škody přímé (vztah příčinné souvislosti s M protiprávním chováním) – pokud je kauzální souvislost přerušena – nepřímá škoda – nezpůsobilá k reparaci

postižený (poškozený) subjekt
M protiprávní chování jiného státu zasáhne do jeho práv
stát: okruh postižených závisí na původu a obsahu primární normy (dvoustranná smlouva – – druhá smluvní strana, mnohostranná – ostatní strany – pokud jsou splněny další podmínky)
MO: způsobilost potvrzena rozsudkem ve věci Odčinění škody utrpěné ve službách OSN (vražda hraběte Bernadotteho)
jednotlivec: diplomatická ochrana – tzv. zprostředkovaná škoda, na rozdíl od bezprostřední škody, kterou utrpěl stát sám, nové postavení v souvislosti s ochranou LP

reparace
povinnost reparace – povinnost odčinit škodu způsobenou M protiprávním chováním
tendence včlenit do širší povinnosti nést následky protiprávního chování, případně i strpět sankce – dosud se neustálilo – orientuje se na následky protiprávního chování
formy:
– restituce – uvedení do původního stavu viz Chorzówská továrna – MP ukládá povinnost restituovat všude tam, kde je to možné (výjimka – materiální nemožnost, případ neúměrného zatížení státu – princip spravedlivosti a rozumnosti)
– kompenzace – odškodnění výplatou odpovídající peněžní částky, příp. poskytnutím zboží nebo služeb – ve výši skutečné škody (damnum emergens) + reálně očekávaného ušlého zisku (lucrum cessans)
– satisfakce – přiměřené morální povaze škod: vyjádřením lítostí nebo omluvy, symbolickým aktem (vzdání pocty vlajce), potrestáním konkrétních pachatelů, ubezpečením ze strany odpovědného státu, že v budoucnosti k takovému chováni nedojde, prostým prohlášením protiprávnosti sporného chování M soudcem nebo arbitrem
často dochází ke kombinaci
povinnost reparovat vzniká spolu s M odpovědností v okamžiku M protiprávního jednání (ex lege)

odpovědnost za M zločin a M delikt
M zločin – M protiprávní chování, kterým stát poruší M závazek tak zásadní povahy pro ochranu základních zájmů MS, že je toto společenství jako celek pokládá za zločin
do značné míry korespondují s okruhem uznávaných kogentních pravidel – ne všechny, některé jen povinnost reparace
M delikt – negativní vymezení – každý M protiprávní čin, který není M zločin
Komise od označení zločin nakonec ustoupila (navozuje myšlenku trestní odpovědnosti státu) – konečné znění: určitá závažná (hrubé, soustavné) porušení kogentních norem MP vyvolávají zvláštní právní následky

právní následky MZ:
– povinnost států spolupracovat s cílem ukončit porušování
– žádný stát nesmí uznat situaci, kterou takové porušení vytvořilo
– žádný stát nesmí poskytnout pomoc či podporu směřují k pokračování situace s vědomím, že napomáhá porušování MP
– aktivně legitimovány v odpovědnostním vztahu všechny státy MS
– vzhledem ke kogentnosti primární normy – i odpovědnostní povinnost je kogentní (ujednání o nerealizaci odpovědnosti za M zločin – dohoda v rozporu s kogentní normou)
– nestačí jen reparace vůči přímé oběti, třeba i vůči třetím státům (ty mohou odškodnění poškozeného státu považovat za dostatečnou satisfakci)
– určité důsledky mají sankční povahu