15. MEZINÁRODNÍ PRÁVO SOUKROMÉ
Předmětem mezinárodního práva soukromého jsou občanskoprávní vztahy, tedy vztahy mezi fyzickými a právnickými osobami v rovném postavení, obsahující tzv. mezinárodní prvek.
Mezinárodní prvek vztahu může spočívat v tom, že:
a) subjektem je zahraniční osoba,
b) předmět se nachází na území jiného státu,
c) právní skutečnost nastala v zahraničí,
d) právní vztah je závislý na právním vztahu s mezinárodním prvkem.
Jakožto vnitrostátní právo je vybaveno mechanismy vedoucími až k donucení, avšak vždy v rámci a ne proti závazkům vůči ostatním státům mezinárodního společenství. Proto je pramenem mezinárodního práva soukromého v prvé řadě mezinárodní smlouva. Teprve, když mezinárodní smlouva neexistuje, lze jako hlavní pramen práva použít vnitrostátní právní předpis.
V podmínkách českého právního řádu je tímto předpisem Zákon č. 97/1963 o mezinárodním právu soukromém a procesním.
