14. ODPOVĚDNOST A DONUCENÍ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU VEŘEJNÉM
V mezinárodním právu veřejném má oblast odpovědnosti zvláštní podobu a to zejména díky účinnosti donucení omezené konsensuální povahou tohoto odvětví a neexistencí ústřední soudní jurisdikce.
Odpovědnost
Odpovědnost v mezinárodním právu veřejném vzniká okamžikem, kdy se stát choval proti právu, avšak dovolat se odpovědnosti může pouze stát, který byl tímto chováním poškozen. Obsahem odpovědnosti je právo poškozeného státu požadovat odčinění újmy a současně povinnost nést takovýto následek protiprávního jednání odpovědným státem.
Mezinárodní právo veřejné rozlišuje porušení právní normy kogentní povahy označované jako mezinárodní zločin. Ostatní porušení práva jsou označována jako mezinárodní delikt.
Způsoby odčinění újmy:
– restituce (uvedení v předešlý stav),
– reparace (náhrada škody v penězích, nepřichází-li v úvahu restituce),
– satisfakce (zadostiučinění v případě újmy nemajetkové povahy vyjádřením politování).
Donucení
Přimět stát, aby odčinil mezinárodní delikt, znamená použít legálních prostředků k vyvinutí nátlaku tehdy, když odpovědný sát se nemá ke splnění svého závazku. Donucovací opatření jsou mocenským zásahem do sféry zájmu státu, vyvolaným chováním státu v rozporu s právem.
