Doba plnění
– není podstatnou částí smluvních typů ObchZ (její neobsažení ve smlouvě nezpůsobuje neplatnost)
– důležité z hlediska zániku závazku (splnění řádně a včas)
– při určení okamžiku zániku závazku zákon preferuje termín uvedený ve smlouvě
– obecná úprava doby plnění podle § 340 a následující podle ObchZ se uplatní, pokud není dána speciální úprava u jednotlivých smluvních typů (např. § 414 ObchZ)
– doba plnění může mít též význam z hlediska určení počátku běhu promlčecí doby (§ 392 ObchZ)
– zákon podpůrně stanoví, jak určit dobu plnění, není-li stranami sjednána:
• k plnění má být dlužník věřitelem vyzván; věřitel tak může učinit bezprostředně po uzavření smlouvy a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu po vyzvání
• samostatnou úpravu obsahuje § 416 ObchZ u kupní smlouvy – prodávající nemusí čekat na vyzvání kupujícího, ale je povinen dodat zboží v přiměřené době s ohledem na povahu zboží a místo dodání
