Subjekty, obsah a předmět administrativně právních vztahů, působnost a pravomoc…
Veřejná práva a veřej. povinnosti
Veřejná subjektivní práva jsou práva, která mají osoby ve vztazích vůči státu (jako PO) a jiným subjektům VS; většinou založena v kogentních normách, které chrání a umožňují urč. chování spravovaného a určují urč. povinnosti spravujícímu; veřej. práva se lze vždy domoci cestou práva , zejm. soudní; platí, že porušením veřej. práva činností správy je vždy též porušena legalita; nejvýznamnější veřej. práva bývají upravena v Ústavě (LZPS – domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu či jiného orgánu, právo na pr. pomoc v řízení) či zákonech (právo na přezkum spr. rozhodnutí soudy v OSŘ, úprava spr. řízení ve SprŘ), mnohdy je však nutné je odvodit z povinnosti správy vykonat urč. věc ve prospěch žadatele; právo může i splývat s povinností (např. samostatná působnost obce). Do veřej. práv lze zasahovat jen na základě zákona, jejich meze mohou být upraveny jen zákonem.
Liší se: a) práva na urč. plnění od správy,
b) aby se správy zdržela urč. zásahů,
c)práva na podíl osob na správě věcí veřejných.
Subjekty správy musí chránit veřej. práva a pomáhat osobám při jejich uskutečňování; jsou to práva nezadatelná (není možno se jich vzdát) a nepřenosná.
Veřejné povinnosti jsou založeny v zákonech nebo odvozené normo tvorbě (se zákonným základem). Správa musí požadovat a kontrolovat plnění veřej. povinností; provádět výkon rozhodnutí, event. vynucovat splnění povinností (ale i ukládat trestní sankce).
