TVORBA EVROPSKÉHO PRÁVA

TVORBA EVROPSKÉHO PRÁVA

– subjekty oprávněné tvořit primární právo -> členské státy; pravomoci k vydávání sekundárního práva je dána orgánům ES
– primární právo stanoví, které orgány se podílejí na tvorbě sekundárního práva
– Komise má téměř úplný monopol na legislativní iniciativu; Rada i EP mohou vyzvat Komisi k návrhům právních aktů -> zda je nutné zahájit legislativní proces pak rozhoduje Komise
– typy legislativních procesů:
– klasický (konzultační) legislativní proces v Radě – již není součástí tvorby práva; sekundární katy přijímala Rada na návrh Komise po konzultaci s EP
– spolurozhodovací proces – je velmi významný, umožňuje nejrozsáhlejší působení EP – má absolutní veto; po Amsterdamské smlouvě se 80 % sekundární normo-tvorby uskutečňuje v nově upraveném spolurozhodovacím procesu
– kooperační postup – také se jedná o spolupráci Rady a EP, není tak významný jako spolurozhodovací; upraveno Jednotným evropským aktem
– legislativní proces se souhlasem EP – Rada rozhoduje jednomyslně po tom, co si opatří stanovisko Komise; se souhlasem EP => jedná se i o případy spoluúčasti EP na smlouvách mezi Společenstvím a třetími státy -> EP tak spolupůsobí při tvorbě primárního práva
– Rada jako jediný legislativní orgán – na návrh Komise, bez účasti EP
– delegovaná legislativní pravomoc Komise – může vydávat jen prováděcí předpisy, 3 druhy postupů (podle postoje k stanovisku COREPERu)
– ojediněle Komise jako jediný legislativní orgán