42. Univerzální systém mezinárodněprávní ochrany LP

základ v přirozeném právu, v praxi: jedinec má tolik práv, kolik mu stát přizná svým VP nebo na základě MP – do 1.sv. války omezení jen minimálním cizineckým standardem a zásadou humanity (obsah nebyl přesně vymezen)

po 1.sv. válce – větší nároky na LP – ve speciálních úsecích LP (pracovní podmínky, postavení žen a dětí, potírání otroctví a ochrana menšin)

po 2.sv. válce – výraznější rozvoj – reakce na porušován Německem
přesvědčení, že respektování LP má spojitost s udržením a zajištěním M míru a bezpečnosti (státy nedodržující LP bývají agresivní i navenek)

bez současného zajištění hospodářských a sociálních práv ztrácejí práva osobní a politická na svém účinku

Charta OSN – 1 z hlavních cílů nové organizace a jejich členů, víra v ZLP, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, rovná práva žen a mužů – závazek M součinnosti států
konkretizace, rozvíjení a kodifikace v deklaracích VS OSN a M úmluvách
také příslušné odborné organizace (MO práce, O OSN pro výchovu, vědu a kulturu) – – návrhy úmluv – některé předvídají i kontrolní mechanismy

Všeobecná deklarace lidských práv
schválená VS OSN 10.12.1948
podle preambule společným cílem pro všechny státy a národy
státy mají zajistit postupnými opatřeními V i M jejich všeobecné a účinné uznávání a zachovávání
základní LP a svobody (právo na život, svobodu, zákaz mučení, rovnost před zákonem, právo na státní příslušnost, volební právo, svoboda myšlení…)

výkon může být omezen jen zákonem, který má zajistit stejná práva i pro ostatní a vyhovět požadavkům morálky, veřejného pořádku a obecného blaha v demokratické společnosti
doporučující povaha – ne právně závazná – do praxe a do smluvní normotvorby – závazná (M smlouvy a M obyčej)

M Pakty o LP
nesnadné – protože odlišné představy jednotlivých skupin států o pojetí a funkci M ochrany LP
po kompromisech – minimální obecný standard LP – 16.12.1966, v platnost poč.r.1977
MP o hospodářských, sociálních a kulturních právech – smluvní strany se zavázaly usilovat o rozvoj a dodržování práv uznaných v paktech (spíš soft-law), uznaly svou odpovědnost za zlepšení podmínek života

práva: na sebeučení národů (čl 1), na práci, na spravedlivou mzdu, sociální zabezpečení, zakládání odborových organizací, přiměřený životní standard, na zabezpečení před hladem, na vzdělání i na zdraví

MP o občanských a politických právech – práva: rovněž právo sebeurčení národů, na život, zákaz mučení, zákaz otroctví, svoboda a bezpečnost, svoboda pohybu, rovnost před zákonem, ochrana soukromí, svoboda myšlení, zákaz válečné propagandy, svoboda shromažďovací a spolčovací, práva dítěte, ochrana menšin

oba předvídají i zvláštní M kontrolní opatření – 18členný Výbor pro LP – projednává zprávy smluvních stran o plnění paktu, adresuje obecné poznámky států nebo Hospodářské a sociální radě, zasedá v Ženevě

přijme-li smluvní strana opční klauzuli paktu – Výbor je oprávněn projednávat stížnosti jiné smluvní strany, nepodaří-li se urovnat – jmenuje výbor 5člennou smírčí komisi (nabídne stranám dobré služby k přátelskému urovnání)

Opční protokol – může Výbor projednávat i stížnosti jednotlivců – jen těch smluvních stran, které ho přijaly a jen tehdy, není-li věc projednávána v jiném M orgánu a vyčerpal všechny opravné prostředky VP (nebo zbytečné průtahy)

kontrolní opatření MPoHSKP – neurčitější, méně přísná (realizace závisí na ekonomických možnostech státu) – povinnost smluvních stran informovat pravidelně Hospodářskou a sociální radu o opatřeních, které přijaly a o pokroku, rada může ve spolupráci s jinými orgán OSN podniknout opatření, aby smluvním státům pomohla

Výbor 18 nezávislých expertů pro hospodářská, sociální a kulturní práva– pomocný orgán Rady (zkoumání zpráv, návrhy doporučení)