Ústavněprávní aspekty rozdělení Československa.
Ústavním základem rozdělení Československa jsou ústavními zákony ze dne 13.11.1992 o dělení majetku ČSFR mezi Českou a Slovenskou republiku a jeho přechodu na Českou a Slovenskou republiku a dále ústavní zákony ze dne 25.11.1992 o zániku ČSFR. Tyto ústavní zákony byly přijaty až těsnou parlamentní většinou. Je zajímavé , že parlament volený jako parlament čs. Federace rozhodl o zániku této federace i o zániku sebe samého.
Pro rozdělení Československa se ústavním základem nestalo referendum , přestože bylo ústavní možností. Veřejné mínění bylo postupně ovlivňováno faktem nezadržitelnosti dělení ČSFR. Ústavní zákon o zániku federace konstatoval ke dni 31.12.1992 zánik československého státu , včetně jeho orgánů , armády , bezpečnosti a státních organizací.
Dělení majetku ČSFR
Ústavní zákon o dělení majetku předcházel rozhodnutí o samotného rozdělení a reálného dělení majetku prakticky začalo také před tímto datem ( např. v oblastech armády , dopravy a dalších ).
Principem dělení majetku byl princip územní , podle něhož přechází majetek na ten nástupnický stát , na jehož se nachází . U nemovitých věcí to platilo tehdy , když tyto tvořily příslušenství nemovitosti. Nešlo-li uplatnit řečenou zásadu , platila zásada dělení podle počtu obyvatel , podle níž se majetek dělí dle poměru dvě ku jedné. Stejná zásada platila i pro hrazení finančních závazků bývalé ČSFR vůči cizině.
