Rysy a etapy čs. ústavního vývoje.

Působily pouze 3 ucelené ústavní dokumenty zvané ústava. Současně však lze v ústavní historii vyčlenit několik z pohledu ústavního práva období přechodných :
1918 až 1920 období tzv. Prozatímní ústavy , kdy bylo cílem dospět k regulérní ústavnosti , což se podařilo.
Období 1938 až 1939 , období režimu II. republiky , kdy lze v podstatě hovořit o suspenzi Ústavy ČSR z roku 1920
Období 1945 až 1948 , období režimu tzv. Národní fronty a snahy po obnově demokracie tzv. I. republiky.
Rok 1968 provázaný pokusem o politickou liberalizaci socialismu ( uvolnit režim za zachování socialismu ).
Období 1989 až 1992 do zániku ČSFR a vzniku samostatných států.
Vztah ústavy psané a ústavy faktické byl značně podmíněn politickým režimem dané etapy. V tom smyslu politický režim ústavy více či méně respektoval nebo částečně či úplně popíral.
Období , kdy byla ústava oficiální politickou mocí respektována :
Období 1918 až 1938 , resp . 1945 až 1948 , kdy je ústava v zásadě respektována a je základem a rámcem stranické plurality demokracie.
Období 1939 až 1945 , kdy v souvislosti s vnější okupací panuje brutální hitlerovský tzv. Protektorský režim.
Období 1948 až 1989 charakterizované ústavní a vnější politice Československa i faktické možnosti užití ústavních instrukcí.
Období 1989 až 1992 charakterizované postupem obnovy ústavních základů pluralitní demokracie.
V období I. republiky byl faktický ústavní stranický systém postupně ovlivňován nárůstem fašismu v sousedních zemích s přímím stranickým a veřejným vlivem vnitřního nacionalismu Sudetských Němců v samotné ČSR. Po II. světové válce tzv. Jaltské rozdělení světa došlo k vnucenému přenášení vnějších zkušeností odlišných vnitřním tradicím českého či slovenského národa ( např. kolektivizace části výrobního sektoru atd. ). Tzv. studená válka vede k jednosměrnému upnutí politiky na Sovětský Svaz. Sametová revoluce transformuje dřívější monolitní politické instituce , pluralizuje vlastnictví a souběžně radikalizuje slovenské národní ambice.
Období 80. a 90. let je výrazně spjato s rozvojem národních institucí ve světě , zejména Evropského společenství , postavení Evropského parlamentu atd. Prohlubuje se garanční charakter mezinárodních společenství ve vztahu k dodržování přijatých základních práv a svobod v jednotlivých smluvních zemích. Přijetí Listiny v roce 1991 pro Československo fungovalo jako určitá vstupenka vstupu do Rady Evropy.