5. Vztah MP a k příbuzným mezinárodním jevům, mezinárodní a zahraniční politice, morálce, zdvořilosti

Zahraniční politika – relativně uvědomělá činnost jednotlivých států v oblasti mezinárodní
tradičně cílem maximalizace výhod
vzájemné působení zahraničně politických jednání a postojů států a výsledek takového působení v rámci mezinárodního společenství tvoří náplň mezinárodní politiky

Nástroje mez. politiky
diplomacie – trvalý mnohovrstevnatý kanál bilaterální i multilaterální politické komunikace usilující o dosažení zahraničně politických cílů pokojnými prostředky
propaganda – cílí k žádanému formování veřejného mínění v cizích zemích, hlavně nesympatizujících nebo nepřátelských
zbrojení – současné mezinárodní právo ho v zásadě nezakazuje a odzbrojovací závazky stanoví jen speciální mezinárodní smlouvy
válka – ve své útočné podobě zakázána současným obecným mezinárodním právem

K dosažení strategicky zahraničně politických cílů – volba a kombinace taktických prostředků: politika izolacionismu (snaha vyhnout se sporům s jinými státy) či aliancí (snaha překonat vlastní slabost, nebo naopak získat mocenskou převahu)
velmoci – tradičně politika imperialismu (expanze směřující k ekonomickému ovládnutí slabších států) nebo hegemonismu (aktivní kontrola základních atributů moci jiného státu při zachování formální MP subjektivity)

Vztah MP a zahraniční politiky
a) MP se často vytváří zevšeobecňováním a racionalizací mezinárodně politické praxe států, takto vzniklá norma, pak zpětně působí na mezinárodní politiku a ovlivňuje zahraničně politické postoje a chování států

b) MP – na jedné straně užitečný nástroj zahraniční politiky státu, jednak obávaná překážka takové politiky – podle toho zda stát může MP využít na podporu či ochranu své politiky, nebo zda mu naopak braní v dosažení cíle a výkonu určité politiky (zejména vitální zájem) – uchylování k účelové interpretaci (dezinterpretaci), nebo přizpůsobení popisu skutkového stavu (falzifikace) – časté v souvislosti se zahájením ozbrojeného konfliktu, kdy je podstatné, kdo použil síly jako první

c) vliv MP na skutečné chování států trvale roste – projev civilizačního pokroku
dodržování MP se stává pro stát potřebou – cena za porušení často vyšší než přínos
dodržování MP dodává státům důvěryhodnost, brání chaosu a nezvládnutelným krizím
porušení – nežádoucí pozornost mezinárodního společenství, kritika, protesty i citelné materiální ztráty
dalším důvodem dodržování MP – pocit sounáležitosti, solidarita

Vztahy k náboženství
náboženství hrálo ve vývoji MP tradičně velkou roli
některé křesťanské hodnoty pod ochranou MP – jednota lidského pokolení, ale též pluralita rovných národů
základy zásady pacta sund servanda, motiv ochrany a obrany lidských práv (i cizinců)
tento vliv však nebyl jenom pozitivní – středověké pojetí válek – neodsuzovala války proti bezvěrcům a kacířům
prvek náboženské nesnášenlivosti – destabilizace mezinárodního společenství (války mezi protestanty a katolíky) – oslabení vlivu církve
obsah MP definitivně sekularizován koncem 19. století – zisk rovnoprávného postavení pro Turecko a Japonsko – nutná sekularizace (náboženská neutralita)

Vztahy k mezinárodní morálce
mezinárodní morálka – stejně jako MP normativní systém mezinárodního společenství, liší se ale svým účelem a hlavně způsobem donucení (není regulováno)
i mezinárodní morálka vykazuje těsnou historickou provázanost s náboženstvím
její principy pronikly do MP sekularizací křesťanských hodnot
byly zneužívány při expanzi evropské civilizace do nekřesťanského světa
morálních zásad se dovolávaly mocensky saturované země proti zemím na vzestupu, které usilovaly o dosažení srovnatelného postavení všemi dostupnými prostředky
v morálním normativním systému zakódována stranickost, emotivní zabarvení – dynamizace veřejného mínění v mnohem větší míře než nestranné MP
státy se proto na něj odvolávaly ve snaze diskreditovat postoj soupeře
vliv morálních principů v MS se objektivně zvýšil, až státy přiznaly hlas veřejnému mínění (od 2. pol. 19. století)
mezinárodní normy se na pravidla morálky odvolávají jen zcela výjimečně – př. Versailleská mírová smlouva – odpovědnost císaře Viléma II. za nejvyšší zločin proti mezinárodní morálce
systémy právní i morální mohou působit souladně (většinou), nebo rozporně
soulad umocňuje efektivitu právního pravidla, opak může naopak vést až k podlomení závaznosti

Vztahy k mezinárodní zdvořilosti
pravidla zdvořilosti – regulativní cíl, ale právně nezávazná povaha
náhražka práva v úpravě poměrů v oblastech, které nejsou upraveny MP (vydávání pachatelů)
respektování pravidel zdvořilosti usnadňuje vzájemný styk států, nedodržovaní možno považovat za nevlídný akt – možnost odvetné reakce (retorze)
motivem dodržování – očekávání recipročního chování)
přechod mezi zdvořilostí a MP bývá plynulý – takto vznikla většina norem o výsadách a imunitách diplomatických zástupců
může fungovat i obráceně z právně závazné normy, jen zdvořilost ( pocta válečné lodi na volném moři)

Ideologie
soustava názorů, ideí, pojmů a představ soc. skupiny o své úloze ve společnosti
vývoj systému hodnot: – středověk – přirozené právo
18. a 19. stol. – pacta sund servanda, tj. právní jistota a stabilita
20. stol. v nedemokratických státech:
nacionální socialismus – etnická nerovnost
komunismus – třídní nepřátelství
současnost: – ideologie rozvoje – rozvojové země
ideologie LP – rovnost – zákaz diskriminace, integrační, ale i dezintegrační vliv na MS