Vyrovnání

Zvláštním případem je nucené vyrovnání, které může úpadce navrhnout po přezkumném jednání, ale jen před vydáním rozvrhového usnesení. Označení „nucené“ znamená, že k němu mohou být nuceni i věřitelé. Základní podmínkou je úpadcův návrh. Předpokladem úspěšnosti v první fázi (posouzení návrhu soudem) je poctivost návrhu a nabídka úhrady všech pohledávek, kromě pohledávek druhé třídy.

Ve druhé fázi (jednání o nuceném vyrovnání) je předpokladem souhlas většiny věřitelů, jejichž hlasy představují 3/4 všech přihlášených pohledávek. Z hlasování jsou přitom vyloučeni věřitelé, jejichž práva nuceným vyrovnáním dotčena nebudou, osoby blízké a jejich právní nástupci a věřitelé, jejichž pohledávka dosud nebyla zjištěna.
Navrhovatel může určit osoby, které se zaručí za splnění nuceného vyrovnání. Ty jsou spolu s úpadcem, správcem a neuspokojenými věřiteli předvolány soudem k jednání. Při jednání soud zjišťuje souhlas většiny věřitelů.

Ve třetí fázi (potvrzení nuceného vyrovnání) rozhodne soud usnesením. Soud může i přes souhlas věřitelů návrh zamítnout, pokud byly určitému věřiteli poskytnuty zvláštní výhody, vyrovnání odporuje společnému zájmu všech věřitelů, věřitelé pohledávek druhé třídy by do roka nedostali ani 15% nebo pokud by nucené vyrovnání navazovalo na úpadcovo nepoctivé nebo lehkomyslné hospodaření.

Po právní moci usnesení o potvrzení nuceného vyrovnání soud usnesením vrátí úpadci oprávnění nakládat s majetkem z podstaty, jeho postavení v právech (po správci) a ostatní práva omezené prohlášením konkursu. Pokud úpadce nucené vyrovnání včas splní, je zproštěn povinnosti hradit věřitelům újmu vzniklou vyrovnáním.