Jednotlivci
Mezinárodní právo veřejné přiznává výjimečně právní subjektivitu i jednotlivcům – fyzickým osobám žijícím na území některých států. Tyto osoby se v několika málo případech mohou stát účastníkem právního vztahu s „cizím“ státem nebo mezinárodní organizací.
a) Základní lidská práva
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966 OSN) garantuje každému člověku právo mimo jiné na život, svobodu, zdraví, důstojnost, svobodu myšlení a projevu, pokojného shromažďování a sdružování. Občan je oprávněn stěžovat si u Výboru pro lidská práva. V prostředí evropském plní obdobný účel Evropská úmluva o lidských právech (Řím 1950).
b) Humanitární práva
V roce 1949 byly v Ženevě uzavřeny úmluvy chránicí oběti války, zejména Úmluva o ochraně civilního obyvatelstva za války a Úmluva o zacházení s válečnými zajatci. Orgánem k projednání stížnosti je Mezinárodní výbor Červeného kříže.
c) Mezinárodní právo trestní
Jednotlivci jsou odpovědni mezinárodnímu společenství za trestné činy proti lidskosti, míru, válečné zločiny, zločin genocidu a další, byť je spáchaly jménem státu. Mezinárodní soudní tribunál jménem mezinárodního společenství jejich jednání posuzuje a při zjištění viny pachatele odsuzuje.
