Řízení o přestupcích – prameny úpravy, přezkoumávání rozhodnutí…

Napomenutí
 nejmírnější sankce, kterou ZoPř zná
 lze je uložit za kterýkoliv přestupek podle ZoPř s přihlédnutím k jeho závažnosti
 nelze sloučit s pokutou
 zákon o státní památkové péči zmiňuje „důtku“, která nezakládá jinou povinnost, než strpět sankci, tím pádem je totožná s napomenutím
 napomenutí je prostředkem morálního donucení, má působit výchovně
 napomenutí lze uložit v řádném (nezkráceném) i v řízení příkazním
 nelze uložit, je-li přestupek vyřizován v blokovém (zkráceném) řízení, protože to lze vyřešit domluvou, která není sankcí – zároveň platí, že přestupek nelze vyřídit domluvou v řádném (nezkráceném) řízení
Pokuta
 nejtypičtější a nejfrekventovanější sankce, kterou lze uložit za každý přestupek
 výše pokuty je stanovena v zákoně horní hranicí, správní úřad má tedy prostor pro správní uvážení v rámci určené výše – nikdy ne víc
 výjimečně zvláštní zákony stanoví i dolní hranici – nikdy ne míň
 hranice pokut uvedené v zákonech platí jen pro osoby, které překročily 18 let, u mladistvých se horní hranice snižuje na polovinu, přičemž nikdy nesmí být vyšší než 2000,-Kč
 horní hranice pokut jsou stanoveny pevně (většina skutkových podstat) nebo pohyblivě (vychází z nejnižší mzdy stanovené obecně závazným právním předpisem jako jejich násobek)
 pokuta uložená orgánem obce je příjmem obce, jejíž orgán ve věci rozhodoval v I. stupni
 pokuta uložená jiným správním orgánem ČR je příjmem státního rozpočtu