Řízení o přestupcích – prameny úpravy, přezkoumávání rozhodnutí…

Druhy sankcí:
1) napomenutí
2) pokuta
3) zákaz činnosti
4) propadnutí věci
5) další sankce vycházejí ze zvláštích zákonů, např. z devizového zákona

 Za přestupek lze uložit pouze sankce stanovené v § 11 PřesZ nebo v jiném speciálním zákoně, nelze tak učinit např. na základě obecně závazných vyhlášek obcí.
 Napomenutí s pokutou nelze sloučit, jiné sankce navzájem sloučit lze.

Zásady při ukládání sankcí:
1) zásada zákonnosti – lze uložit jen tu sankci, která je v zákoně a dle kritérií uvedených v zákoně
2) zásada spravedlnosti – sankce se ukládají s ohledem na osobu pachatele, poškozeného a zájem společnosti
3) zásada přiměřenosti – je třeba sledovat účel, který sankce má
4) zásada individualizace – musí vyjadřovat zvláštnosti přestupku a jeho pachatele

Správní sankce mají dvě funkce:
a) újmu majetkovou nebo morální
b) reparační funkci(právoobnovující)- má se obnovit právní stav,který byl narušen.

 Delikvent je nucen ke splnění povinnosti tím, že se mu hrozí majetkovou újmou.
 Proto okruh a výše sankcí musí být taxativně vymezeny zákony.
 Univerzální správní sankcí je peněžitá pokuta, u některých správních deliktů přichází v úvahu výběr z několika druhů sankcí.
o zpravidla bývá stanovena horní hranice, kterou nesmí uložená sankce přesáhnout a určení míry sankční povinnosti je věcí správního uvážení(relativně určitá sankce)
o zcela výjimečně je sankce určena jednoznačně(absolutně určitá sankce).
 Povinnost strpět sankci má výlučně osobní povahu (nepřechází po smrti na jiné fyzické osoby nebo osoby právnické.
 Od uložení sankce lze upustit, jestliže postačí samotné projednání před správním orgánem.
o Pokud bylo správním úřadem rozhodnuto o vině, lze sankce ukládat za splnění podmínek stanovených v dalších ustanoveních PřesZ.