Státní občanství ČR se pozbývá:

Státní občanství ČR se pozbývá:
1. prohlášením o vzdání se státního občanství ČR, jde-li o státního občana ČR, který se zdržuje v cizině a současně je státním občanem ci¬zího státu. Prohlášení se činí před zastupitelským úřadem ČR;
2. nabytím cizího státního občanství na vlastní žádost, s výjimkou, kdy k nabytí cizího státního občanství dojde v souvislosti s uzavřením man¬želství nebo narozením dítěte.
Státní občanství ČR pobytem občana (i dlouhodobým nebo trvalým) mimo území ČR nezaniká. Při pobytu v cizině občan požívá práva diplo¬matické ochrany, které stát uskutečňuje prostřednictvím svých diplomatic¬kých a konzulárních zastoupení.
Státní občanství ČR se prokazuje: – občanským průkazem; – cestovním pasem; – osvědčením, popřípadě potvrzením o státním občanství ČR;
– vysvědčením o právní způsobilosti k uzavření manželství, je-li v něm údaj
o státním občanství ČR uveden.
Důsledkem státoobčanského svazku je to, že jen na státní občany ČR se vztahuje právní řád ČR v plném rozsahu, zatímco další osoby pobývající na území ČR (např. státní občané jiného státu) jsou podřízeni svrchované státní moci, ale nemohou být nositeli těch práv a povinností, které jsou přiznány výslovně státním občanům ČR (čl. 42 LZPS).

Pouze na občana ČR se podle LZPS vztahuje:
neomezené vlastnické právo (čl. 11 odst. 2);
právo svobodného vstupu na území ČR (čl. 14 odst. 4);
zákaz nucení k opuštění vlasti (čl. 14 odst. 4);
právo zakládat politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich (čl. 20 odst. 2);
právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou vol¬bou svých zástupců (čl. 21 odst. 1);
právo přístupu k voleným a jiným veřejným funkcím za rovných podmí¬nek (čl. 21 odst 4);
právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demo¬kratický řád lidských práv a základních svobod, založený LZPS, jest¬liže činnost ústavních orgánů a činné použití zákonných prostředků jsou znemožněny (čl. 23);
právo na hmotné zajištění v situaci, kdy občan nemůže získat pro¬středky pro své životní potřeby prací (čl. 26 odst. 3);
právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti
k práci i při ztrátě živitele (čl. 30 odst. 1);
právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky na základě veřejného pojištění (čl. 31);
právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách (čl. 33 odst. 2);
práva národnostních menšin (čl. 25).