Ústavní základy organizace české veřejné správy…

– VYKONAVATELÉ STÁTNÍ SPRÁVY

– přímí vykonavatelé:
– 1) vláda – v rámci veřej. správy – funkce řídící (jen vůči podřízeným vykonavatelům) a normotvorná; činnost nepodřízených subjektů veřej správy jen reguluje; čl. 41/2 Ú => zákonodárná iniciativa vlády
– usnesení interní (=> zavazují jen členy vlády, představitele spr. úřadů n. orgány kraje a orgány obcí v přenesené působnosti) a usnesení externí (=> hl. nařízení vlády); stanoví-li zákon – vydává i konkrétní akty (jmenování, odvolávání)
– administrativu s tím spojenou vykovává Úřad vlády X něco jiného jsou pomocné orgány (663)

– 2) ministerstvo – ústřední správní úřad s dílčí věcnou působností; monokratický orgán => pravomoc delegovat urč. pravomoci na vedoucí pracovníky, ale tím se nezbavuje odpovědnosti; činnost ministerstev řídí, sjednocuje, kontroluje vláda; čl. 79 odst. 3 Ú – nařizovací činnost – její nejvýznamnější podmínka je speciální zmocnění (X narozdíl od generálního zmocnění vlády přímo z ústavy)
– právo zavazovat nižší správní úřady a subjekty vnitřními předpisy nebo služebními příkazy

– 3) jiné správní úřady:
– s celostátní působností přímo řízené vládou – v jejich čele není ministr, ale vedoucí jmenovaný vládou, popř. prezidentem; obor působnosti je užší než u ministerstev a vztahuje se na odborně technickou problematiku (např. ČSÚ, ČBÚ, Úřad pro ochranu HS,…)
– s celostátní působností podřízené ministerstvu – postrádají oproti předchozím někt. pravomoci, hlavně pravomoc vydávat pr. předpisy (např. Česká inspekce ŽP, ČOI,…)
-> ministerstva a jiné správními úřady s celostátní působností tvoří organizační soustavu ústřední státní správy
– s omezenou územní působností:
– patřily sem okresní úřady – měly všeobecnou působnost z věcného hlediska a místní z hlediska územního
– územní odborný správní úřad – omezená věcná působnost; jsou projevem vertikální dekoncentrace státní správy (ale nikoliv jediným) – jsou vykonavateli státní správy ve věcech a na území, kt. stanoví zákon n. jiný akt na základě zákona; pravomoc vydávat správní akty, dozorčí a kontrolní činnost, vybírat poplatky, ukládat pokuty X nemají pravomoc vydávat nařízení jako abstraktní pr. akty