Ústava jako právní norma (ústava jako normativní systém). Pojetí funkcí státu.
Zřizující normy
Zvláštní povahu mají zejména normy posledně jmenované. Tyto normy jsou klasickou náplní psaných ústav a prakticky nejrozsáhlejší částí ústavní materie ( viz např. hlava 2. až 7. Ústavy ČR ). Vyjadřují typický účel ústavy – zřizovat ( „ constitutio “ ) instituce , jejich strukturu , způsob vzniku , jejich pravomoce , působnost , vzájemné vztahy , způsob a metody činnosti. Tyto normy jsou typickým vyjádřením obsahu vůle ústavodárce zorganizovat mechanismus veřejné moci v určité době právě určitým způsobem.
Normy určující jednání
Ústavní normy stanoví práva subjektů přímo zakládají možné či nutné jednání subjektů , nejvíce ze všech norem ústavy se blíží jejímu chápání jako „ pravidla chování “. realizuje subjekt , často občan , zpravidla musí normu realizovat společně s konkretizujícími ustanoveními jiného právního předpisu. Realizace se děje cestou využívání práv nedoplnění stanoveného principu podle právních předpisů , resp. zdržení se nedovoleného , resp. realizací satisfakce za porušení práva. Sankční ustanovení těchto norem nacházíme zpravidla v běžné legislativě.
Deklarace v ústavě
Obecnost ústavy a její obvyklý vztah k politické situaci vnáší do ústav řadu deklarací. To je také příčinou k mnohaletým sporům teorie o normativní obsah textu těchto deklarativních ustanovení. Pokud tato ustanovení nejsou přímo právní normou , ještě to neznamená , že v nich není obsažen konkrétní právní obsah ( interpretační pravidlo ).
