Pojetí moci soudní, principy organizace a činnosti českého soudnictví podle ústavního pořádku ČR.
Pojetí moci soudní, principy organizace a činnosti českého soudnictví podle ústavního
pořádku ČR.
Arbiterská činnost = možnost vydávat konstitutivní vynutitelná rozhodnutí ve sporech a v otázce viny a trestu. Tato činnost je výhradně svěřena Ústavou státu a nemohou ji tudíž vykonávat žádné jiné ( nestátní či jinak soukromé subjekty ). Bezvýhradným rysem této moci je její nezávislost a nestátnost ( čl.82 Ústavy ).
Existují dva typy ústavního poslání při výkonu soudní moci :
a) soudní ochrana ústavnosti ( čl. 83 )
Normativní základem ochrany ústavnosti platné ústavní zákony , LZPS a také judikatury Ústavního soudu. Součástí ochrany ústavnosti jsou i vztahy založené mezinárodními smlouvami.
b ) výlučné rozhodování o vině a trestu za trestné činy ( čl. 90 a násl. )
Pojem ochrany práv :
Zajistit právo každého ( tedy především fyzické osoby ) domáhat se stanoveným postupem svého právu u nezávislého a nestranného soudu ( čl. 36 Listiny )
Záruka , že pouze soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy a že v tomto rozhodování budou dodržena pravidla stanovená v listině
V tomto smyslu také Ústava rozlišuje dva typy orgánů plnících tato ústanovení poslání a sice Ústavní soud ( čl. 83 až 89 ) a soudy ( čl. 90 až 96 )
Úkoly soudů však konkretizuje zákon o soudech a soudcích , jenž jím v § 3 svěřuje :
rozhodování o právech , povinnostech a právech chráněných zájmech fyzických a právnických osob a státu
rozhodování o vině obžalovaného a o ukládání trestů
o přezkumu zákonnosti rozhodnutí orgánů veřejné správy event. Jiných orgánů
Pokud není pravomoc či věcná působnost svěřená výslovně Ústavnímu soudu nebo Nejvyššímu správnímu soudu , náleží obecnému soudnictví.
Právo přezkumu stran činnosti obecných soudů Ústavnímu soudu nepřísluší obecně ale náleží mu toliko tehdy , jsou-li v té které věci činnosti obecných soudů porušený zásady ústavnosti především pak ty , které jsou dány LZPS.