Předmět ústavněprávních vztahů. Pojetí státu, jeho pojmové znaky.

Naše uzavřenost se částečně mění v roce 1998 zákonem o ochraně ČR ve vztahu k alianci. Otevřenost byla také jasně deklarovaná čl.10 Ústavy ( základní lidská práva ) , která jsou přímo závazná. Zákon 395/01 Sb. ( Euro novela ) posouvá naši Ústavu dopředu moderností. Mezinárodní veřejné právo obsahuje často kogentní normy ( neútočení atd. ) , kterými se většina států musí vnitřně řídit a uznávat je. Většina vztahů mezinárodního práva je založeno na dobách ( je smluvní ).
Ústava ČR do doby přijetí zákona 395/01 Sb. pouze selektovala mezi mezinárodními smlouvami ( kromě lidských práv ). Integrativní vývoj v 90. letech ( pád režimů , pád federací ) vyvolal zejména posun v přijímání nových členů NATO a následně i do EU. Jednalo se o změnu funkce vnější funkce státu a t v oblasti obrany a vojenské politiky navenek. Toto nebylo ústavně předvídáno a proto byla Ústava zpožděná ve vztahu k vývoji státu. Stejně tak tomu bylo i u Dohody o přidružení k EU ( 1993 ). Ratifikovaná byla v roce 1995 a stanovila určité závazky těm jednotlivým kandidátům.
Touto dohodou se stát zavázal přejímat závazky EU , co do kvality státního systému , obsahu některých technických a technologických norem , přibližování práva tzn. obsahový vývoj právního řádu. Tímto byla ovlivněna suverenita právního řádu našeho státu. Přijímáním nových kandidátských státu byl Parlament přinucen k přípravě na možnost vstupu.

Ústavní základ vázanosti republiky mezinárodním právem
ÚZ 395/2001 Sb. se týká změny struktury ústavního pořádku a hlavně vztahu Ústavy navenek. Účinnost tohoto zákona je stanovena na 1.6.2002 ( tzn. že je platný , ale není účinný ). Změny se týkají :
Čl.1 Ústavy , kde byla doplněna věta „ Česká republika dodržuje závazky , které pro ni vyplývají z mezinárodního práva “. Závazek dodržovat mezinárodní právo je povinností státu. ČR tímto potvrzuje , že je si vědoma právní závaznosti vůči mezinárodnímu právu. Dříve se toto týkalo pouze ministerstva zahraničních věcí a hlavy státu.
Tato novela Ústavy vymezuje nově okruh mezinárodních smluv , které mají přednost před zákonem. To znamená , že se ruší kategorie vybraných mezinárodních smluv o lidských právech.
Čl.10 mají všechny vyhlášené mezinárodní smlouvy , k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je ČR vázána , jsou součástí právního řádu a mají přednost před zákonem a v případě rozporu mezinárodní smlouvy se zákonem má přednost smlouva.