INSTITUCIONÁLNÍ SYSTÉM

INSTITUCIONÁLNÍ SYSTÉM

– orgány EU nekopírují v čisté podobě soustavu orgánů, která by odpovídala Montesquieuově schématu dělby moci
– všechny tři společenství vytvořila svůj Parlament (Shromáždění ESAE, Parlamentní shromáždění EHS a ESUO), svoji Radu (popř. Radu ministrů), Komisi (popř. Vysoký úřad) a Soudní dvůr
– Dohoda o společných orgánech – 1957 – sjednocení do jednoho Parlamentu a do jednoho Soudního dvora
– Smlouva o sloučení – 1967 – sjednocení v jedinou Komisi a v jedinou Radu
– JEA – zřídil Evropskou radu a Soud prvního stupně
– Maastrichtská smlouva – posíleno postavení Evropské rady a Účetní dvůr převeden mezi orgány s rozhodovací pravomocí

1) základní orgány:

– EVROPSKÁ RADA

– vrcholný politický kolektivní orgán EU, který rozhoduje o zásadních směrech rozvoje EU; vznikla institucionalizací schůzek hlav členských států a předsedů jejich vlád
– první úprava je dána v JEA, ale její úloha vyplývá podrobněji z Deklarace o EU – 1983
– je místem neformální výměny názorů mezi vrcholnými představiteli členských států
– může jednat o záležitostech spadajících do komunitární pravomoci, o otázkách politické spolupráce a může vydávat obecná rozhodnutí k rozvoji EU
– může fungovat i jako odvolací instance pro otázky, u kterých není shoda u nižších instancí (hlavně v Radě)
– je povinna předkládat EP zprávu z každého zasedání a výroční zprávu o pokroku v EU
– pravomoci mezi ER a Radou EU: ER stanoví politickou a ekonomickou orientaci EU, zatímco Rada EU je pověřena formálně konkretizovat usnesení prováděním aktů komunitárního práva
– nebyla formálně zahrnuta do čl. 7 SES jako orgán ES
– ovlivňuje monopolní iniciativní pravomoc Komise v komunitárních otázkách svými základními polit. rozhodnutími
– skládá se z hlav států nebo předsedů vlád a předsedy Komise, jimž jsou nápomocni ministři zahraničních věcí člen. států, příp. další členové Komise
– schází se nejméně dvakrát ročně; výsledkem může být deklarace prezentující problémy, o jejichž řešení se státy dohodly