Subjekty (nositelé)

Subjekty (nositelé) – spojení materiálního a formálního pojetí správy – jde o hledání nositele určitých veřej. úkolů > transformace – úřad získává svou působnost (pojem hmotněprávní) a příslušnost (pojem procesněprávní); originární nositel je stát, který ji deleguje na PO či FO, o nichž tak stanoví zákon (s odchylkou samosprávy);

VS lze členit na: a) přímou – vykonávanou státem,
b) nepřímou – vykonávanou jinými subjekty jako nositeli VS na základě zákonné delegace. Existují tedy tyto subjekty:

1/ Stát – PO veřejného práva (veřejnoprávní korporace); vykonává VS jako st. správu, a to přímo pomocí svých orgánů, či nepřímo pomocí jiných subjektů VS, na něž výkon přenese; všechny ost. subjekty vznikají v jeho rámci a na základě jeho pr. řádu; stát je i PO soukromého práva (ObčZ);

2/ Veřejnoprávní korporace – člensky organizovaný subjekt VS, kterému byla svěřena moc samostatně plnit veřej. úkoly; znaky:
a) členský princip – členové mají právo působit při plnění úkolů korporace; spravovaní jsou sami aktivními nositeli správy;
b) korporace je PO – subjektivita,
c) založena zákonem nebo vrchnostenským aktem na základě zákona,
d) je jí svěřena mocenská pravomoc činit vrchnosten. úkony,
e) nezávislost na spr. úřadech, podléhá však spr. dozoru,
f) korporační princip – její orgány vznikají zezdola nahoru, zejm. volbou.
Uplatňuje se u ní princip speciality (omezené subjektivity) – korporaci postačí tolik pr. subjektivity, kolik je jí třeba k tomu, aby byly pokryty sledované účely (zájmy) členů.
3 druhy: a) územní – rozhodující je trvalé bydliště členů uvnitř teritoria,
v němž je korporace oprávněna působit (př. obec),
b) osobní – příslušnost k urč. skupině povolání; rozlišuje se členství nucené a
volné; též zájmová samospráva,
c) věcné – členství vyplývá z vlastnictví k urč. věci (př. sdružení obcí);