Druhy právních norem podle Ústavy ČR. Pojetí funkcí státu, jejich historická souvislost.
30. Druhy právních norem podle Ústavy ČR. Pojetí funkcí státu, jejich historická souvislost.
Právní skutečností je každá skutečnost, s níž právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu.
Ke vzniku, změně nebo zániku prvního vztahu přitom dochází buď samočinně, anebo záměrně. Podle toho se rozlišují dva druhy právních skutečností:
objektivní ( právní ) události
( subjektivní ) právní úkony
Objektivní události vyplývají z přírodních dějů, působí nezávisle na vůli a jednání účastníků právních vztahů. Jde např. o úmrtí člověka (vznikají právní vztahy upravené dědickým právem), plynutí času (zaniká právní vztah na dobu určitou; dosažením 18. roku věku se občan stává zletilým) atp.
Právní úkony jsou projevy vůle (osob) směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Podmínkou platnosti některých úkonů je dodržení určité formy (např. písemné vyhotovení smlouvy).
Právní úkony mohou být:
jednostranné (unilaterární) – např. závěť, výpověď smlouvy,
dvoustranné (bilaterální) – např. smlouva,
mnohostranné (multilaterální) – např. společenská smlouva zakladatelů obchodní společnosti.
Právními skutečnostmi jsou také:
protiprávní jednání, jimiž se zakládají odpovědnostní právní vztahy, a
individuální právní akty státních orgánů (např. rozhodnutí soudu nebo správního úřadu).
