Držba

Držba

Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.

Držba = právo věc držet (mít ji u sebe)
– toto právo má:
a) vlastník věci (především
b) jiná osoba za předpokladu, že věc fakticky ovládá a současně s ní nakládá jako s věcí vlastní

– od držby odlišujeme detenci – stav, kdy FO/PO ovládá věc fakticky, avšak bez vůle s věcí nakládat jako se svou vlastní ( tzn. nakládá s ní jako s cizí – např. vypůjčitel věci)

Držbu rozlišujeme:

1. Oprávněná držba

– je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným
– v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná
– nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby
– oprávněný držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil na věc po dobu oprávněné držby a to v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení
– obvyklé náklady související s údržbou a provozem se však nenahrazují
– oprávněná držba může vést k nabytí vlastnického práva vydržením

Dva předpoklady oprávněné držby tedy jsou:
a) faktické ovládání věci a nakládání s ní jako s vlastní
b) dobrá víra držitele, že mu věc patří BONA FIDES