Sekundární právo

– směrnice:
– ve stanovené lhůtě má být provedena člen. státy, pro které je směrnice závazná, ve formách a prostředky vnitrostátního práva – tato úprava musí respektovat rámec směrnice; jen výjimečně bezprostřední aplikace
– je závazná pokud jde o výsledek – formy a prostředky se ponechávají na státu
– stát nemá povinnost provést směrnici ve formě zákona, ale nepostačí oběžník, který nemá závaznost pr. normy

– rozhodnutí:
– týká se jednotlivého případu a je závazné pro toho, komu je určeno; adresáti – FO i PO, skupiny jednotlivců i člen. státy
– právní akt formálně označený jako nařízení může představovat rozhodnutí, jestliže je určen určitému počtu adresátů
– nejde o prameny objektiv. práva v pravém slova smyslu, podobají se správním aktům
– musí to být pr. akt způsobilý působit právní následky, jinak není rozhodnutím
– má bezprostřední účinky

– doporučení a stanovisko:
– nezávazné, ale je-li něco doporučováno, nemůže s tím orgán Společenství spojovat negativní právní následky; v doporučení jde o pozitivní posouzení způsobu chování
– jde o to nějak adresátovi přiblížit situaci – adresáty jsou hlavně členské státy
– mají význam pro výklad pr. aktů, vnitrostátní soudy jsou povinny k nim přihlížet
– jejich nevydání, je-li k tomu orgán povinen => důvod pro žalobu na nečinnost
– nemohou být napadány žalobou pro neplatnost (jsou nezávazné)

– atypické právní akty:
– adresovány spíš dovnitř Společenství – obracejí se na orgány Společenství nebo na třetí subjekty, většinou nejsou adresovány člen. státům, občanům ani PO na území člen. států
– organizační a pracovní charakter