GRAD
ESD se zde vyjádřil ke všem pramenům komunitárního práva (zřizovací smlouvy, nařízení, směrnice, rozhodnutí). Nařízení má bezprostřední účinek, ostatní (směrnice, rozhodnutí) jsou bez tohoto účinku. ESD judikoval, že rozhodnutí (decision) může mít přímý účinek. Od té doby se předpokládalo, že taktéž směrnice může být přímo účinná, což potvrdil až případ Van Duyn.
Charakter směrnic : určeny výhradně členským státům a jsou závazné jen co do cíle, volba forem je na státu. Legislativní opatření státu k provedení směrnice se proto zdá být zcela namístě a dlouho se tak vycházelo z toho, že směrnice přímý účinek nemají. ESD však zaujal stanovisko ve věci Grad, týkající se směrnice ukládající členským státům přizpůsobit svou DPH systému Společenství. Tato směrnice a jí konkretizující rozhodnutí nabyly v SRN vnitrostátní účinnosti až na základě vnitrostátních prováděcích opatření. ESD konstatoval, že dotčené osoby se mohou dovolávat povinnosti uložené rozhodnutím, totéž platí o směrnicích. Je to první náznak toho, že i směrnice mohou mít přímý účinek v případech kdy jsou dostatečně jasné a jednoznačné, aplikovatelné bez podmínek a neumožňující uvážení při aplikaci, což vše bylo ve věci Grad splněno. Tedy jednotlivci se směrnice mohou dovolat v případě že splňuje dané podmínky.
