Od případu vzniku nového státu je třeba rozlišovat případy kontinuity
Tam není třeba uplatňovat sukcesi – nedochází k zániku a vzniku: Jedná se např. o částečnou okupaci – to není případ sukcese, jedná se o kontinuitu existujícího státu, jehož část území byla okupována, a v okamžiku, kdy okupace či anexe (celková okupace) skončí – nedochází k přerušení státní suverenity. Nemění se suverén. Okupace či anexe je protiprávním vztahem. Suverén převezme moc nad územím kontinuálně. Stejná situace je v případě, že v důsledku vnitřních nepokojů (občanské války atd.) není stát dočasně schopen plně ovládnout své území. Jsou státní orgány paralyzovány. Je to stav zhroucení státu, ale i v těchto případech lze spatřit prvky státní suverenity, např .v aktech, které vydávají místní orgány – stát nadále existuje, funguje, není třeba po ukončení povstaleckých hnutí, obč. válek (pokud nedojde ke změně situace) není třeba sukcese ani do smluv ani do majetku. Posledním takovým stavem je dočasná mezinárodní správa – také neznamená přechod suverenity. Jedná se pouze o dočasný výkon územní výsosti orgány mezinárodního společenství. Většinou je taková dočasná mezin. správa považována za mezistupeň k realizaci práva na sebeurčení. V současné době Kosovo. Subjektem mezinárodního práva nejsou jen státy, ale i jiné subjekty:
