Obsah kolektivních smluv
Jde o tři druhy vztahů: 1. individuální závazky mezi zaměstnavateli a zaměstnanci 2. kolektivní závazky mezi zaměstnavateli a zaměstnanci 3. práva a povinnosti smluvních stran kolektivní smlouvy. Právní rámec kolektivní smlouvy je velmi benevolentní, vytváří široký prostor pro smluvní volnost stran, které si sami sjednávají obsah konkrétních závazků. Mzdové a pracovněprávní nároky však mohou být upravovány jen v rámci daném právními předpisy. Pracovněprávní předpisy upravují nároky zaměstnanců trojím způsobem : 1. kogentně – zde se strany kolektivní smlouvy nemohou odchýlit od znění právní normy vůbec. 2. relativně kogentně – zde se strany mohou od dispozice normy odchýlit, avšak jen ve směru, který právní norma připouští (př. mzdové ujednání – mantinely – minimální mzda) 3. dispozitivně – smluvní strany si mohou nároky zaměstnanců upravit podle své vůle.
Platnost kolektivních smluv
Kolektivní smlouva je platná, jestliže je vyhotovena v písemné formě. Podpisy obou smluvních stran musí být na jedné listině. Smlouva je platná okamžikem podpisu. Neplatná jsou ujednání kolektivní smlouvy, jsou-li v rozporu s právními předpisy. A pakliže se pracovně právní a mzdové nároky odlišují od ujednání kolektivní smlouvy vyššího stupně. /když upravují pracovněprávní nároky zaměstnanců v menším rozsahu, než kolektivní smlouva vyššího stupně. Když zaručují zaměstnancům mzdové nároky ve větším rozsahu, než je rozsah stanovený kolektivní smlouvou vyššího stupně/
Účinnost
kolektivní smlouvy znamená určení časového úseku, v němž smlouva zakládá práva povinnosti podle svého obsahu. Není-li ve smlouvě tento časový úsek určen, má se za to, že byla sjednána na jeden rok.
