KOLEKTIVNÍ SMLOUVY

Kolektivní smlouvy jsou cílem a výsledkem kolektivního vyjednávání. Kolektivní vyjednávání je jednou z několika podob společenských vztahů mezi odbory a zaměstnavateli. Kolektivní smlouvy jsou dvoustranné právní úkony uzavírané mezi odborovými organizacemi (vyššími odborovými orgány či odborovými svazy), na straně jedné a zaměstnavateli (sdružením zaměstnavatelů) na straně druhé, jejichž obsahem je určení mzdových a dalších pracovních podmínek, v rámci, který umožňují předpisy pracovního práva. Ø Podmínky pro uzavírání kolektivních smluv jsou obsaženy v zákoníku práce. Právní otázky jsou upraveny v zákoně č.2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání. Zákon upravuje hlavně tu část kolektivního vyjednávání, která je završena uzavřením kolektivní smlouvy. Subjekty kolektivní smlouvy Kolektivní smlouvy však nejsou závazné (= práva a povinnosti) jen pro odbory a zaměstnavatele, ale i pro zaměstnance, za kterého smlouvu uzavřel příslušný odborový orgán /tento orgán uzavírá kolektivní smlouvu i za zaměstnance, kteří nejsou odborově organizováni. Problémy mohou nastat, jestliže u zaměstnavatele působí více odborových organizací. Pro tyto situace platí, že příslušné odborové orgány mohou vystupovat a jednat s právními důsledky jen společně a ve vzájemné shodě. ( = vystupují vůči zaměstnavateli jako jeden právní subjekt). Neshodnou-li se odborové organizace navzájem, nemůže být kolektivní smlouva platně uzavřena. U jednoho zaměstnavatele může být uzavřena pouze jedna kolektivní smlouva. Zákon rozlišuje dva druhy kolektivních smluv: kolektivní smlouvy vyššího typu a podnikové kolektivní smlouvy. Subjektem podnikové kolektivní smlouvy je zaměstnavatel (fyzická nebo právnická osoba). Subjektem kolektivní smlouvy vyššího stupně je příslušný orgán organizace zaměstnavatelů (př. výbor svazu zaměstnavatelů)