Aplikace práva představuje způsob přiblížení se práva životu, individuální realitě, konkrétním společenským vztahům, jedná se o použití (aplikaci) právních norem na konkrétní dynamickou skutečnost.

Důležitá je aplikace „v užším slova smyslu“, kterou provádějí státní orgány. Otázkou je míra znalosti práva u těchto orgánů. Výsledkem činnosti státního orgánu je individuální právní akt Individuální právní akty jsou výsledkem pravomocného rozhodnutí státního orgánu, v němž se zakládají, mění nebo ruší nebo autoritativně ověřují konkrétní práva a právní povinnosti subjektů. Jsou projevem státní suverenity. Naproti tomu normativní právní akt představuje všeobecně závazné pravidlo chování, formulované abstraktně. Zásadní rozdíl mezi nimi spočívá v individualizaci právních poměrů. Individuální právní akt má pravidelně předepsané náležitosti : · záhlaví (který orgán v jaké věci rozhodl) · výrok (enunciát – vlastní rozhodnutí, individuální norma) · odůvodnění (právně i skutkově) · poučení o možnosti odvolání Právní moc = okamžik účinnosti IPA, je nemožné jej napadnout řádným opravným prostředkem. Akt je závazný a relativně nezměnitelný. Vykonatelnost = pokud směřuje rozhodnutí na plnění, jedná se o moment jeho skutečné realizace. Rozhodnutí je absolutně nezměnitelné.