Postavení mezinárodních smluv podle Ústavy ČR. Pojetí funkcí státu, jejich historická souvislost.

25. Postavení mezinárodních smluv podle Ústavy ČR. Pojetí funkcí státu, jejich historická souvislost.
Ústavní zákon č. 395/ 2001 Sb. , čl. 1 odst. 2 , čl. 10a , čl. 10b , čl. 49 , čl. 87 odst.2 , čl. 89 odst. 3 , čl. 95 )
Z hlediska vztahu vnitřního právního systému a mezinárodního právního systému se užívá tradiční dělení na monistickou a dualistickou koncepci. Monismus – není potřeba žádného procesu inkorporace ratifikovaného mezinárodního závazku za účelem jeho platnosti b národním právu , všechny mezinárodní závazky mají automatiky přednost před zákonem. Dualismus – je třeba procesu inkorporace ratifikovaného právního aktu jiným právním aktem , aby se mezinárodní závazky staly právně závaznými.
Česká Ústava přistupovala v minulosti odlišně k mezinárodním smlouvám o lidských právech , kde převládala teorie monismu , a k státním mezinárodním smlouvám , kde byl postup stejný jako při schvalování zákonů. Euronovela z června 2002 přinesla změny v této oblasti.
Novela Ústavy ( účinnost od 01.06.02 ) především jako ústavní princip vnějších funkcí státu deklaruje povinnosti ČR dodržovat závazky , které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. Novela vyčleňuje okruh mezinárodních smluv , jež mají přednost před zákonem v případě jejich textové kolize. Tyto smlouvy před ratifikací vyžadují souhlas Parlamentu ČR , a to oběma komorami. Z hlediska předmětného se tento požadavek týká mezinárodních smluv :
o přenosu některých pravomocí orgánů ČR na mezinárodní organizaci nebo instituci ( čl. 10a odst. 1 Ústavy )
upravujících povinnosti osob
spojeneckých , mírových a jiných politických
z nichž vzniká členství ČR v mezinárodní organizaci
hospodářských , jež jsou všeobecné povahy
o dalších věcech , jejichž úpravy je vyhrazena zákonu