Klasické modely ústavnosti a česká ústavnost. Ústava jako právní status veřejné moci a státu zejména.
Ústava a právní status veřejné moci
Ústava – lze ji formálně vymezit jako základní zákon, nadřazená nad ostatními org. a má vrcholnou důležitost
Smysl ústavy – stvrdit svobodu jednotlivce v podobě lids. práv, stvrdit státní ústrojí, které vyjadřuje demokrat. vůli většiny, včetně ochrany menšin
2 hlavní součásti ústavy:
utvrzení lids. práv
utvrzení zákl. org. státu
Členění ústav
tuhé (rigidní) ke změně ústavy je zapotřebí zvláštní procedury
flexibilní (pružná) ústava se neodlišuje zvláštní právní silou ani zvláštní procedurou při jejím schvalování, odlišuje se mimořádným společenským významem
oktrojované ústavy jistý návrat k absolutismu
demokratická ústava – založená na pluralitě stran
autokratické ústavy – některé nejen na úst. textu, ale i na faktických poměrech
psané a nepsané,
formální a materiální smysl ústavy (běžné zákony, které se dotýkají zákl. otázek lids. práv či pods. věcí fungování státního ústrojí)
Právní stát – podřízení veškerého dění ve státě ústavě a zákonům, existují i sankce za nedodržení zákonů, vyžaduje existenci ústavy a s ní souhlasných zákonů
Kontrola ústavnosti
ústavní soud, obecné s., nejvyšší správní s.
Ústavní soud – soudní org. ochrany ústavnosti, je nezávislý, stojí mimo soud. soustavu, rozhoduje o ústavních stížnostech a kontroluje soulad platných zákonů s ústavou
Sociální stát – zakotvení soc. práv, protiváhou jednostrannému uplatňování tržního hosp., ochrana sociálně a ekonomicky slabších ob.
předpoklady funkčnosti ústavy jsou:
ústava musí odpovídat potřebám doby a situaci; v pozdější situaci musí být adaptabilní
musí mít konsensus většiny obyvatelstva; autorita ústavy je přímo úměrná většinovému konsensu
zvláštní význam pro funkčnost má judikatura ústavního soudu
