26. Francouzský ústavní vývoj v 19. století

– Období prvního císařství (1804 – 1814) – roku 1804 – přijato organické usnesení senátu, které přiznalo Napoleonovi císařský titul = ústava XII. roku / císařská ústava – formálně je Francie republikánskou monarchií – zřízení s neodvolatelnou hlavou státu – orgány: císař (dědičný), státní rada, tribunát, zákonodárný sbor a senát reforma právního řádu za N.B. – všechny platily dlouho s novelizacemi: à NAPOLEONSKÉ KODIFIKACE a) Code civil = občanský zákoník – též nazývaný Code Napoleon – přijat roku 1804 – využití zdrojů římského práva, starého předrevolučního fr. práva (obyčeje) a přirozenoprávní doktríny – 3 knihy: o osobách, o věcech a vlastnickém právu, o obligacích a dědictví – 3 části symbolizují 3 svobody: osobní, vlastnickou a smluvní – chrání vlastnické právo, vyskytuje se obligační právo, u manželského práva překonává kanonické právo – staví manželské právo na laické civilní zásady – znaky zákoníku: jasnost, přesnost, obecnost – opak kasuistické metody tvorby zákona – skoncoval s nerovností osob podle příslušnosti ke stavu b) Code penal = přijat roku 1810 – usiluje o harmonizaci předrevolučních právních norem s právními principy vzešlými z revoluce – opět zakotvení zásady zákonnosti trestných činů a trestů a zásady rovnosti občanů před zákonem – rozlišuje 3 kategorie deliktů: zločiny, přečiny a přestupky – obnovuje některé tělesné tresty, zvyšuje přísnost postihu – zavádí trestnost pokusu a účastenství na trestném činu c) Občanský soudní řád (1806) d) Obchodní zákoník (1807) e) Trestní řád (1808) à roku 1814 Napoleon svržen (poražen v bitvě u Lipska) à Francie obsazena spojeneckými vojsky à počátek restaurace (= obnovy, uvedení do původního stavu) à na trůn senátem povolán Ludvík XVIII. – roku 1814 – Konstituční charta (inspirována Anglií)