25. ZÁKLADNÍ PRÁVA A SVOBODY (historické kořeny,charakteristika a klasifikace)

Základní práva a svobody = přirozená lidská práva, politická a občanská práva, hospodářská, sociální a kulturní práva. Historické kořeny: již ve starověkém Řecku a každá nová epocha k nim přidávala jiný náhled – křesťanství, přirozenoprávní teorie (právo na odpor), teorie společenské smlouvy. Postupně se tyto proudy prosazovaly i v praxi v panovnických dokumentech, např. dokument Alfonse IV. z roku 1188, hlavní rozkvět se jim dostalo v 18. století v podobě katalogů základních práv a svobod – Virginská deklarace – 1776, Prohlášení práv člověka a občana – 1789, u nás Obecný občanský zákoník – 1811 – v této době byly charakterizovány především tzv. negativní a politická práva občanů. 2. etapa po první světové válce – přidávají se i práva sociální, kulturní a hospodářská (tzv. práva druhé generace) 3. etapa po druhé světové válce – práva a svobody přijímané mezinárodně – 1948 – Všeobecná deklarace lidských práv, později např. Úmluva o právech žen, dětí, uprchlíků. Ochrana základních práv a svobod – Evropská komise pro lidská práva, evropský soud pro lidská práva Charakteristika = hlavní znaky: – jsou ústavně zaručené – vznikají přímo na základě ústavy nebo mezinárodní smlouvy a nelze s nimi právními úkony disponovat (jsou trvalé, neměnitelné, mají stejný rozsah pro všechny subjekty – mají povahu veřejného subjektivního práva (občan se jich může dovolat) – jejich nositelem je FO a pozbývá jich smrtí – mají zvláštní obsah – zajišťují jedinci prostor před zásahy státu – projevují se ve zvláštním funkcích (omezení státní moci, nároku na přispění ze strany státu) – jsou vymahatelné vůči státu prostřednictvím nezávislé soudní moci – vytvářejí záruky existence určitých institucí Klasifikace: – podle pramenů a právní síly (zda jsou obsaženy v ústavě, v mezinárodních smlouvách) – podle subjektů a adresátů (na práva všech, práva občanů, cizinců, PO, žen, mladistvích…) – podle statusu ( negativní – kam stát nemá zasahovat, pozitivní – žádá se pomoc o státu, aktivní…) – podle forem omezení (nelze omezit vůbec, jen zčásti, omezení je v dispozici zákonodárce) – podle generací – první = přirozená a politická občanská práva, druhá = hospodářská, sociální a kulturní, třetí = práva solidarity – na mír, na info, na rozvoj a zdravé životní prostředí – podle katalogu (zda se nachází ve zvláštní hlavě ústavy)