24. STÁTNÍ OBČANSTVÍ; ZPŮSOBY NABÝVÁNÍ A POZBÝVÁNÍ
Pojem poddanství nahrazuje od konce 18. století pojem občanství, předtím občané ve starém Římě. Způsoby nabývání: Obecně, zda občaství se uděluje na přímou žádost či podle občanství někoho jiného: 1. původně – přímo od státu (např. naturalizace, nalezení na území, nabytí úřadu ve státě, sportovci) 2. odvozeně – v návaznosti na občanství někoho jiného (od rodičů, od osvojitele…) 3. na základě volního aktu – výslovná žádost budoucího občana (žádost o azyl) 4. ex necessitate iuris – sňatkem, mezinárodními smlouvami Konkrétně: 1. narozením – nejčastější případ, uplatňuje se ius soli (právo půdy) = ve státech, které potřebují občany ius sanquinis (právo krve) = za občana se považuje dítě, které se narodilo jeho občanovi Narozením často vzniká jev označovaný jako dvojí či víceré občanství – snaha čelit tomu mezinárodními sml. 2. udělení na žádost – na základě žádosti budoucího občana, váže se na podmínky: znalost jazyka, bezúhonnost 3. jiné způsoby – uzavření sňatku, uznání otcovství, přijetí do státní služby… Způsoby pozbývání: Obecné způsoby: 1. expatriace – propuštění ze státního svazku (v minulosti zakázaná) na základě povolovacího systému, jednostranného aktu občana nebo automatického pozbytí 2. jiné způsoby – uzavření sňatku, vystěhování, zánik státu, soudním rozhodnutím
