23. Italský fašismus

pro vznik fašismu jsou příhodné okolnosti po 1. světové válce – každá krize přináší problémy (ekonomické…)
vyniká Mussolini – dostává se do čela původně bojovného svazu (bojový svaz italsky – fascio), který se přeměňuje ve fašistickou stranu. Mussolini byl původně socialista. Italský fašismus má řadu požadavků, které jsou společné s komunismem. Objevuje se idea nacionalistická, hlásá se obnova římského impéria. Fašismus klade důraz na stát, chápe ho jako generační kolektiv, stát má vytvářet vědomí morální jednoty, vyzvedává autoritu, kolektivismus. Vrací se k Hegelově filosofii – stát je uskutečnění morálního ideálu.
mezníkem je pochod na Řím v říjnu 1922 – Mussolini je jmenován předsedou vlády. V Itálii nadále zůstává monarchie, dále vzniká koaliční kabinet – listopad 1922 vydán zmocňovací zákon – zmocňuje vládu k vydávání nařízení z mocí zákona.
dochází ke změně volebního zákona – Itálie je prohlášena za jediný volební obvod. Je stanoveno, že strana, která získá alespoň 25% hlasů, obdrží dvě třetiny mandátů. Fašisté získali 35% – dochází k otevřené diktatuře fašismu vykonávané ministerským předsedou Mussolinim
přelom roku 1925 a 1926 – zákon o atributech a prerogativech hlavy vlády, 1926 – zákon o právu výkonné moci vydávat právní normy s mocí zákona. Likvidace zákonodárné moci parlamentu – stává se fašistickým orgánem – upevněno vydáním volebního zákona roku 1926. Syndikalistické svazy navrhují tisíc kandidátů, velká fašistická rada z nich vybírá 400, ti jsou předloženi ke schválení. Velká fašistická rada byla ve struktuře orgánů zamýšlena jako důležitý ústavněprávní orgán, nakonec orgán pouze symbolický, moc v rukou ministerského předsedy.
Itálie mění označení na Velké italské impérium – výsledek hanebné okupace Habeše (Etiopie)