37. ÚSTAVNÍ SOUDNICTVÍ. SPRÁVNÍ SOUDNICTVÍ. STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ

Ústavní soudnictví: má pravomoc rozhodovat o souladu zákonů s ústavou – tato pravomoc vzniká až se vznikem psaných ústav. Původně šlo o tzv. Judical Review (difízní) ústavní soudnictví, kdy by každý soud oprávněn rozhodovat o ústavnosti právních předpisů, zákony však neruší, jen se při řešení konkrétního sporu rozhodnou, zda teď či onen zákon nepoužije s tím, že jej nepoužije ani příště (precedens) Specializované ústavní soudnictví je charakteristické tím, že pouze specializovaný soud má pravomoc posuzovat zákony. Znaky ústavního soudnictví: – abstraktní kontrola ústavnosti právních předpisů (aniž by vznikl spor) – konkrétní kontrola na základě případu – kompetenční spory mezi ústředními orgány státu – spory ve federaci mezi federaci a členskými státy a čl. státy navzájem – ústavní stížnosti (FO, PO se obrátí k ochraně ústavního soudu) – rozhodování o ústavnosti politických stran – rozhodování ve volebních věcech – zbavení základních práv u FO – souzení nejvyšších státní funkcionářů (zbavení mandátu, porušení ústavní povinnosti) Správní soudnictví: slouží k ochraně před nezákonnými zásahy výkonné moci, jde o formu soudní kontroly rozhodování na úseku výkonu správy. Rozlišujeme: – správní soudnictví kontinentálního typu – specializovaná soudní soustava – anglosaského typu – kvasisoudní orgány při správních orgánech, ale na těchto orgánech nezávislé Státní zastupitelství: existuje v mnoha podobách, obvykle zařazeno do soustavy ministerstva spravedlnosti (někdy do soudní soustavy, podřízení panovníkovi, prokuratura jako součást vlády) fungují na principu: – princip legality – povinnost zasáhnout tam, kde byl porušen zákon (monopol obžaloby) – princip oportunity – sám poškození má možnost stíhat cestou soukromé žaloby (SRN, VB, USA) – tzv. actio popularis – stát, postižený a každý jiný může předložit věc soudu (Španělsko) Státní zastupitelství není nestranný orgán, zastupuje stát a jeho konkrétní zájem, jeho činnost je často spjata s činností policie. Ombudsman: je to samostatný orgán, volený parlamentem a jemu odpovědný (každoroční zprava o činnosti), je nestranný. Vznik ve Švédsku – 1809, VB – 1967…ČR – 18. 12. 2000 Přijímá stížnosti a prošetřuje je, má vyšetřovací iniciativu (ne všude) a výsledek šetření má pouze doporučující charakter. Jiné prostředky ochrany práva: Advokacie – není nositelem veřejné moci, poskytování právních rad, zastupování na soudě Notářství – sepisování veřejných listin, osvědčení, přijímání listin a věcí do úschovy