Mez. smlouvy lze uzavřít s výhradou.
Podle Víd. úmluvy se výhradou rozumí jednostranné jakkoliv formulované nebo označené prohlášení učiněné státem při podpisu, ratifikaci, přijetí nebo schválení smlouvy, nebo při přístupu k ní. Smyslem výhrady je to, že stát zamýšlí vyloučit nebo změnit právní účinek urč. ustanovení při jejich použití vůči tomuto státu. Dříve nebyly výhrady uznávané, smlouvy musely být podepsány a uznány v plné formě. V souč. době se uzavírají na půdě organizací mezi mnoha státy a je proto těžké vytvořit komplexní konsensus. S výhradou není možné uzavřít dvoustrannou smlouvu. Závazný výklad mezinárodních smluv – mohou vytvořit samotní tvůrci mez. práva – tj. státy – judikatura mez. soudů – mezinárodní arbitráž – nauka
