CASIS DE DIJON ESD

Jde o revizi dassonvillské definice. ESD zde vzal v úvahu povahu napadeného opatření (tj. zda je obecné nebo zda rozlišuje mezi domácím a dováženým). Předmětem sporu je tedy německý předpis stanovící minimální obsah alkoholu v Cassis a zatímco německý cassis tomu vyhovoval, francouzský se svými 19% ne a i když byl tento předpis aplikován stejným způsobem na jakýkoliv cassis, tak francouzský tím byl vyloučen z německého trhu.
ESD aplikoval dassonvillskou definici, ale s dodatkem : Překážky pohybu zboží uvnitř ES, vyplývající z nesouladu mezi právními předpisy jednotlivých států týkajícími se uvádění daných výrobků na trh, jsou akceptovatelné do té míry, v jaké tyto předpisy mohou být uznány jako nezbytné pro uspokojení kategorických požadavků týkajících se zejména účinnosti fiskálního dozoru, ochrany zdraví obyvatelstva, poctivosti obchodních transakcí a ochrany spotřebitele = První princip Cassis, tzv. „pravidlo rozumu“. Tedy použití opatření obecného dopadu (tj, jak na zboží dovážené, tak i vlastní) nemusí být porušením SES, je-li nutné k ochraně veřejného zájmu.
Konečné rozhodnutí je však ovlivněno jiným aspektem, takže ESD konstatoval nakonec nesoulad německého předpisu. Tímto aspektem je to, že vyloučení z trhu nebylo nezbytné k tomu, aby bylo dosaženo požadovaných cílů = Druhý princip Cassis : tedy bez řádného důvodu nesmí být bráněno tomu, aby zboží vyrobené a prodávané v souladu s právem v jednom státě mohlo být uvedeno na trh jiného státu. Účelu šlo dosáhnout i jinak, např. lepším označením.
Národní soud se zde dotazuje na způsob interpretace, aby mohl posoudit, zda stanovení minimálního obsahu alkoholu může spadat pod ustanovení zakazující opatření s rovnocenným účinkem jako kvantitativní omezení vztahující se na obchod mezi členskými státy tak, jak to uvádí čl. 30 Smlouvy, nebo zda se na ně vztahuje zákaz diskriminace týkající se podmínek, za kterých je zboží vyráběno nebo obchodováno příslušníky členských států tak, jak to stanoví čl. 37 Smlouvy – čl. 37 se vztahuje především na státní monopoly obchodního charakteru, je tedy irelevantní