ERTA (AETR)

Zásadní rozhodnutí pro vymezení pravomocí mezi ES a čl. státy. Týká se problematiky „implied powers“. V důsledku silniční nehody v Belgii zahájily v roce 1967 členské státy ES s dalšími evropskými státy jednání o evropské dohodě o práci posádek vozidel mezinárodní silniční přepravě – AETR. V roce 1970 Rada stanovila usnesením společný postoj členských států ES při jednáních o dohodě AETR. Proti tomuto usnesení Rady (akt sui generis) podala Komise žalobu o neplatnost proto, že dle jejího názoru bylo k vyjednávání a uzavření AETR příslušné EHS, a nikoliv členské státy, tedy tvrzení, že Rada sama měla přijmout společná pravidla pro mezinárodní dohodu tohoto typu. Rada svoji pravomoc k uzavírání mezinárodních smluv neviděla, neboť ta dle jejího názoru je dána jen když je k tomu výslovné zmocnění v SES a navíc namítala nepřezkoumatelnost usnesení Rady jako aktu sui generis, který nespadá pod přezkum v rámci žaloby na neplatnost aktu. Otázkou tedy bylo, zda Společenství má pravomoc k uzavření mezinárodní smlouvy i tehdy, nestanoví-li to smlouva EHS výslovně, ale pravomoc vyplývá mlčky. V důsledku přijetí společné dopravní politiky je oprávněno přijímat a plnit závazky sjednané vůči třetím státům pouze Společenství. Rada má přijímat společná pravidla a veškerá jiná potřebná pravidla v rámci politik sledovaných cíli Smlouvy. Článek sice neobsahuje výslovné zmocnění Společenství k uzavírání mezinárodních dohod, ale v r. 1969 nabývá účinnosti nařízení Rady harmonizující některé sociální předpisy v dopravě a tímto Společenství vstoupí do jednání s třetími zeměmi bude-li to nezbytné pro implementaci tohoto nařízení. Komise tvrdila, že dohoda měla být projednána a schválena Společenstvím, ne členskými státy.
Lze připustit, že členské státy společným jednáním a uzavřením dohody, o kterém rozhodla Rada, jednaly v zájmu Společenství. Rada rozhodnutím o společném postupu členských států neporušila povinnost vyplývající ze smlouvy. Z těchto důvodů byla žaloba zamítnuta. Rozsudek AETR je zásadním pro vymezení rozsahu pravomocí Společenství při uzavírání mezinárodních smluv, v případě pochybností určuje hranici mezi pravomocemi ESD (stanoviskem). Tento rozsudek dal vznik koncepci implicitních pravomocí založených na paralelizmu vnitřních a vnějších vztahů.