Prameny mezinárodního práva veřejného
Není definováno, proto lze brát za základ specifikace forem, ve kterých se projevuje, ustanovení Čl. 38 Statutu Mezinárodního soudního dvora, které obsahuje výčet závazných druhů právních pravidel.
Základní prameny
Mezinárodní smlouva
Mezinárodní smlouva je ujednání dvou nebo více státu o jejich vzájemných právech a povinnostech. Vždy je sjednána písemnou formou. Její porušení je porušením práva.
Mezinárodní obyčej
Je to nepsané pravidlo chování států ve vzájemných vztazích vzniklé dlouhodobým zachováváním a přesvědčováním o jeho závaznosti. Porušení obyčeje je tedy rovněž porušením práva.
Od mezinárodního obyčeje je nutno odlišit mezinárodní zvyklost či zdvořilost, jakožto normu chování států (pramen mezinárodního práva veřejného).
Pomocné prameny
Zmíněný Článek 38 Statutu ve svém výčtu pramenů práva uvádí i obecné zásady právní a rozhodnutí mezinárodních orgánů a soudních orgánů.
Obecné zásady právní
Deklarace OSN. Aplikací obecných zásad právních je možno nalézat právo ve vztazích podléhajících mezinárodnímu právu veřejnému.
