Zastoupení osob
Zastoupenými mohou být jak osoby fyzické, tak osoby právnické. Také zástupcem může být ta i ona z nich. Zastoupení rozlišujeme buď přímé nebo nepřímé. Zástupce sám nabývá práv a povinností a je povinen převést je na zastoupeného.
Účelem je umožnit provádění právních úkonů osobě neplnoprávné, případně plnoprávné osobě zjednat možnost, aby pro své právní úkony užila osoby jiné a nebyla nucena jednat sama.
U zastoupení přímého rozlišujeme:
– zastoupení zákonné, opírající se buď o zákonný předpis nebo o rozhodnutí soudu,
– zastoupení smluvní, k jeho průkazu složí plná moc.
Zástupce musí mít vždy způsobilost k tomu právnímu úkonu, který má provést.
Zákonné zastoupení
Se zákonným zastoupením počítá OZ a ZR v těchto případech:
– u osob, které nejsou způsobilé k právním úkonům pro nedostatek věku nebo duševní poruchu,
– u osob, jejichž pobyt není znám,
– v případě střetu zájmů zákonného zástupce a zastoupeného nebo střetu zájmů více zastoupených ve vzájemném poměru,
– z jiných vážných důvodů.
Zástupcem v případech zákonného zastoupení má být zastoupenému ustanovena především vhodná fyzická osoba, jmenovitě z okruhu příbuzných. Může to však být posléze i právnická osoba.
Toto zastoupení zaniká buď absolutně nebo relativně.
