Veřejný ochránce práv a jeho postavení v ústavním systému a právním systému ČR.
Veřejný ochránce práv a jeho postavení v ústavním systému a právním systému ČR.
V 19. století byl veřejný ochránce zvolen ve Švédsku , potom ve Finsku. Po 2. světové válce to bylo Dánsko a obecně se to rozvinulo do Evropy. V USA se rozšířilo v 60. letech
Ombudsmana se nedá podřadit pod žádný orgán státní moci. Je volen PS na funkční období 6 let z kandidátů po dvou navrhuje prezident republiky a Senát. Ochránce může být zvolen na dvě bezprostředně po sobě jdoucí funkční období. Ochráncem může být zvolen každý , kdo je volitelný do Senátu. Sídlem ochránce je Brno.
Funkce ochránce je neslučitelný s funkcí prezidenta , poslance , senátora a soudce , jakož i s jakoukoliv činností ve veřejné správě. Ochránce nesmí být členem politické strany nebo politického hnutí. Ujímá se funkce složením slibu do rukou předsedy PS.
Ochránce nelze trestně stíhat bez souhlasu PS. Odepře.li PS souhlas , je trestní stíhání do skončení funkčního období ochránce vyloučeno.
Veřejný ochránce práv :
a) přijímá a prošetřuje stížnosti na státní správu ( ministerstva , ČNB , Radu pro rozhlasové a televizní vysílání , okresní úřady , obce a není –li stanoveno jinak tak také např. , na Policii ČR , Armádu ČR , dále na řízení , v nichž se vykonává vazba , trest odnětí svobody , ochranná nebo ústavní výchova atd. Přijímání stížností je v různých státech odlišné.
Ochránce jedná :
na základě podmětu fyzické nebo právnické osoby jemu adresované
na základě podmětu adresovaného poslanci nebo senátorovi
na základě podmětu adresovaného některé z komor Parlamentu
z vlastní iniciativy
c) nemá možnost měnit nebo rušit jakékoliv právní předpisy
d) je nezávislý zejména na exekutivně a poukazuje na konfliktní oblasti , které snižují autoritu správní moci
Nelze stěžovat na :
soudy
parlament , vládu , prezidenta
zpravodajskou službu
vyšetřovatele Policie ČR a státní zástupce