73. Ochrana obětí války (humanitární právo)

oběti: ranění a nemocní příslušníci ozbrojených sil, trosečníci, válečníci, váleční zajatci a civilisté
chráněné osoby (4 ženevské úmluvy 1949, Dodatkové protokoly k nim 1977)
vztahuje se na všechny konflikty, které mají M charakter, při ozbrojených konfliktech uvnitř státu, které nemají M povahu občanské války – platí v modifikované podobě

zásady:
– dodržovány za všech okolností, smluvní strany stanoví tresty za porušení (stát má právo potrestat bez ohledu na příslušnost pachatele)
– smluvní strany aplikují i vůči třetím stranám
– chráněné osoby se nemohou platně vzdát svých práv
– pravidla se vztahují i na partyzány, členy organizovaného odporu a na příslušníky národně osvobozeneckých sil
– zakazují diskriminaci
– zakázaná odvetná opatření vůči chráněným osobám
– provádění těchto pravidel – pod dozor neutrálních států, případně humanitárních organizací (MVČK)
– spor o výklad – dobré služby MO nebo neutrálního státu
– nelze vypovědět za války

ranění, nemocní, trosečníci
Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných v polních armádách (1864)
na příslušníky ozbrojených sil všech kategorií (partyzáni…)
musí být za všech okolností respektovány a chráněny – lidské zacházení a péče bez diskriminace
ochrana též zdravotnického personálu, pokud je zadržen – postavení válečného zajatce, mají být vráceni co nejdříve
rozeznávací znak sanitní služby červený kříž v bílém poli (příp. půlměsíc, lev a slunce, Davidova hvězda) – zneužití – válečný zločin

váleční zajatci
Haagská úmluva (1899, 1907) („Řád pozemní války“), Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci (po 1. sv. válce)
právo zajmout válečné zajatce má každá strana – váleční zajatci – jen určité kategorie osob:
– příslušníci ozbrojených sil
– příslušníci jiných dobrovolných sborů včetně partyzánů
– příslušníci pravidelných ozbrojených sil vlády nebo moci, které druhá strana neuznává
– osoby, které doprovázejí ozbrojené síly, aniž by byly jejich součástí – byly zmocněny a vybaveny průkazem totožnosti
– příslušníci národního osvobozujícího boje pod koloniální vládou
– členové posádek obchodních lodí a civilních letadel, nemají-li nárok na výhodnější postavení
– hlava státu a členové vlády (dle obyčejového práva)
– osoby, které neutrální stát přijal na své území a dle MP má povinnost je internovat
počíná okamžikem, kdy se ocitl v moci nepřátelské strany do propuštění a návratu (repatriace)
účelem zabránit znovu se účastnit nepřátelských akcí, nesmí sloužit jinému účelu
za zacházení s nimi odpovídá stát zajetí, ale možná i osobní odpovědnost
zajatec se nemůže vzdát platně práv ze zajateckého režimu – musí s nimi být zacházeno lidsky, šetřena jejich osobnost a čest
při výslechu není povinen uvést více než své jméno, příjmení, datum narození, hodnost a matriční číslo – zakázáno mučení za účelem získání informací
zajatecké tábory – umístěny mimo oblast válečných operací, nelze použít vězení, ženy musí být ubytovány zvlášť
konec – smrtí, zdařilým útěkem, repatriací

civilní obyvatelstvo
Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války (1949) – doporučuje, aby na počátku nepřátelství zřídily vzájemnou dohodou nemocniční a bezpečnostní pásma
válka má být vedena proti ozbrojeným silám, ne proti civilním cílům
Úmluva a dodatkový protokol I – chrání osoby za ozbrojeného konfliktu nebo okupace, které jsou v moci strany konfliktu nebo okupační moci a nejsou jejími příslušníky
nepřátelští příslušníci – právo na ochranu své osobnosti a cti, rodinných práv, náboženství, zvyků, zacházet lidsky, nesmí být vykonáván nátlak, fyzické utrpení
cizinci – v zásadě cizinecký režim platný v době míru, právo na odchod

základní zásady:
– základní LP i za ozbrojeného konfliktu
– rozlišování mezi aktivními účastníky konfliktu a civilním obyvatelstvem
– ušetření válečného pustošení
– civilní objekty a obyvatelstvo – ne cílem vojenských akcí
– civilní obyvatelstvo – ne předmětem represálií, přesídlení
– poskytování M pomoci civilnímu obyvatelstvu – v souladu s humanitárními zásadami Charty OSN, Všeobecné deklarace LP a jiných M smluv na poli LP

občanský konflikt
Dodatkový protokol II
na území jednoho státu – ozbrojený konflikt mezi vládními ozbrojenými silami a disidentskými silami, které vykonávají kontrolu nad částí území – nemá M charakter
za ozbrojené konflikty se nepovažují: vzpoury, izolované a sporadické násilné činy a jiné činy podobné povahy – na ty se protokol nevztahuje
osoby které byly pro účast na ozbrojeném konfliktu zadrženy:
– potraviny a voda jako civilnímu obyvatelstvu
– záruky týkající se zdraví
– přijímání individuální nebo kolektivní podpory
– výkon náboženských obřadů
– slušné pracovní podmínky
– ženy ubytovány odděleně od mužů (mimo rodin)
– odesílání a přijímání dopisů
– ne v blízkosti válečných akcí
– právo na lékařské prohlídky
– ne ohrožení tělesné a duševní integrity

osoby, které se ozbrojeného konfliktu neúčastní – zakázáno:
– ohrožování života, zdraví, kruté zacházení
– kolektivní tresty
– braní rukojmí
– vydání rozkazu, že nikdo nezůstane naživu
– teroristické činy
– ponižující a urážející zacházení
– otroctví
– plenění
– hrozba výkonu výše uvedeného

civilní osoby – obecná ochrana, nesmí být předmětem útoku, nesmí být přemísťování, zákaz požití hladovění jako prostředku vedení války, ochrana kostelů, nemocnic a kulturních památek, pokud nadměrná nouze – možnost humanitárních opatření

zvláštní péče dětem:
– vzdělání
– sjednocení rodin
– do 15 let zákaz vstupu do ozbrojených sil
– možnost dočasného přemístění do bezpečí

zdravotní a duchovní personál musí být respektován a chráněn, nesmí být předmětem útoku
osoby, které se dopustí trestného činu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem – mohou být potrestány, musí být souzeny nezávislým soudem
po skončení nepřátelských akcí – vládnoucí orgány válčících stran – snaha o co nejširší amnestii