66. Prostředky mírového urovnání mezinárodních sporů

Stálý dvůr M spravedlnosti definoval spor jako neshodu a právní nebo faktické otázce, konflikt právních názorů nebo zájmů mezi dvěma osobami
v minulosti mírové urovnání sporů pouze fakultativní
dnes při urovnávání M sporů povinnost využívat výlučně mírové prostředky – obligatorní (čl. 33 Charty OSN)
právní komponenty zásady mírového urovnávání sporů – kodifikace a progresivní rozvoj v Deklaraci přátelských vztahů a spolupráce mezi státy, Manilská deklarace, Deklarace o úloze OSN při řešení sporů
sporné strany si svobodně vybírají prostředek – většinou vhodný povaze sporu
– politické prostředky řešení sporu
spor rozhodnou jeho strany
liší se mírou účasti třetí strany
■ diplomatické jednání – obvykle vedou orgány státu pro M styky, vede se ústně i písemně
konzultace – předběžná fáze, pružné a méně formální, vyjasnění příčin vznikajícího sporu a snaha zabránit jeho vyostření
přímé jednání – předkládání požadavků a vyslovují názory na sporné otázky, hledání vzájemně přijatelného řešení, nejčastější prostředek urovnání sporů – jiné prostředky většinou až po nezdaření
většinou končí kompromisem stran
■ dobré služby – třetí strana se snaží přivést sporné strany k jednání, potřeba přijetím sporných stran, výsledkem nezávazné doporučení pro sporné strany, často provádí osoba mající velkou vážnost mezi stranami (GT OSN, případě člověk s určitým kreditem – Nelson Mandela, Ghandí)
■ zprostředkování – prostředník (mediátor) se účastní vlastního jednání, snaží se najít pro strany řešení, které by bylo přijatelné pro obě strany, poskytuje stranám různé technické zázemí
■ vyšetřovací komise – většinou paritní složení zástupců stran doplněné o zástupce třetí objektivní strany, úkolem zjistit skutečný stav věcí (skutkové okolnosti případu), poté podání zprávy o výsledcích šetření – právně nezávazné
pravidla o zřizování a fungování – Haagská úmluva z r. 1907 – povinnost vyšetřovací komise usnadnit urovnávání sporů nestranným a svědomitým prozkoumáním skutkové podstaty, spory se nesmí týkat cti nebo podstatného zájmu sporné strany, zpráva komise – pouze zjištění skutečností, v žádném případě nehraje úlohu rozhodčího tribunálu
■ smírčí komise – naopak pro projednání věci, vyslechnutí sporných stran, po vlastním posouzení předloží sporným stranám návrhy na meritorní vyřešení sporu – tedy i funkce kolektivního mediátora – opět právně nezávazné
rozdíl mezi vyšetřovací a smírčí komisí v praxi není zásadní – často smírčí komise oprávněna provést i vyšetření (potřeba objektivního zjištění skutečností pro doporučení stranám)
někdy může ze zprávy vyšetřovací komise nepřímo vyplývat řešení sporu
(př. opírání nároku o skutečnost, která objektivně nenastala)
– judiciální prostředky řešení sporu
liší se mírou vlivu stran
■ rozhodčí řízení (arbitráž) – př. Stálý rozhodčí soud, Rozhodčí tribunály pro mořské právo
■ soudní řízení (SDMS, MSD, M tribunál pro mořské právo)
viz následující otázka