30. Kolektivní donucovací opatření, zejména akce Rady bezpečnosti

sankce RB OSN
největším nebezpečím stability MS – nedovolené použití ozbrojené síly některým státem vůči jiným státům – narušení míru a M bezpečnosti
systém kolektivní bezpečnosti – zaručuje, že ani vojensky velmi silný útočník nezůstane nepotrestán – nejpříhodnější místo – univerzální politická organizace: OSN – operativnost, reprezentativnost i účinnost, vojenské a finanční prostředky jí musí poskytnout členské státy
postup RB:
– určí, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo úročnému činu (čl. 39 Charty)
zjištění faktické situace – problém odlehlosti, tendenčních výpovědí stran, nepřítomnost pozorovatelů – předpoklad, že bude označen agresor – za studené války vzhledem k právu veta mocností RB často neschopna rozhodnout
– může doporučit státům prozatímní opatření, aby se předešlo zhoršení situace (čl. 40)
nemá charakter donucovacího opatření – není závislé na označení agresora, ovšem neochota státu ve sporu provést takové opatření může být hodnoceno jako chování ohrožující M mír
– rozhodne o opatřeních bez použití síly, příp. vyzve členy OSN, aby taková opatřen provedli (čl 39 a 40)
charakter kolektivního donucovacího postupu, RB k nim vyzve jménem M společenství, většinou, když hrozba je potenciální, rozhodnutí RB o kolektivních opatřeních jsou závazná nejen pro členy, ale jsou vynutitelná i vůči nečlenům, zavazují i odborné MO přidružené k OSN, státy jsou povinny zajistit, aby fyzické a právnické osoby v jejich jurisdikci donucovací opatření respektovaly
formy opatření: úplné nebo částečné přerušení hospodářských styků, železničních, námořních, leteckých, poštovních spojů a přerušení diplomatických styků – realizace svěřena jednotlivým státům a jejich účinnost je závislá na uplatňováním každým z nich, pokud jim při jejich uplatňování vzniknou problémy, mají se poradit RB
limity – většinou opatření neúčinná, projevem pouze utrpení obyvatelstva – humanizace (ropa za potraviny)
nutným předpokladem provádění donucení je recepce rozhodnutí RB do VP (povinnosti možno ukládat jen na základě zákona)
problémem také vznik ztrát státům provádějící donucení – nemají právo na odškodnění
– pokud taková opatření nedostatečná – může podniknout ozbrojené akce, které považuje nutné k udržení nebo obnovení M míru a bezpečnosti (čl. 42)
pokud by se mírnější opatření minula účinkem (ale může v případě nutnosti použít jako první prostředek)
pro poskytnutí ozbrojených sil, služeb a pomoci státy je zapotřebí zvláštních dohod mezi nimi a RB (zatím neuzavřena žádná, vždy ad hoc), neschází se ani Vojenský štábní výbor (má odpovídat za řízení ozbrojených sil poskytnutých RB)- tím trpí účinnost
ozbrojený zásah RB – není porušením zákazu použití síly, protože jde o odpověď M společenství na M zločin, na rozdíl od kolektivní sebeobrany mají akce RB ofenzivní povahu, nemusí být ukončeny v okamžiku, kdy sankcionovaný stát upustí od protiprávního jednání, ale lze jimi vynutit i splnění odpovědnostní povinnost či podmínky stanovené mu RB (omezená ozbrojen á opatření RB proti Iráku po skončení jeho agrese v Kuvajtu)
RB může provést donucovací akce i prostřednictví oblastních dohod nebo orgánů, pokud lze její činnost sloučit s cíli a zásadami OSN a jsou-li pro provedení vhodné – podléhají potom RB
vzhledem k bipolaritě – RB se usnesla na ozbrojených opatřeních jen dvakrát: v Koreji (1950, napomohla neúčast SSSR na jednání RB – prošlo konstatování aktu agrese KLDR proti Korejské republice, síly poskytnuté členskými státy RB svěřila pod velení USA) a v Iráku (1991, po jeho vpádu do Kuvajtu a pokusu o anexi, RB zmocnila k provedení vojenské operace M společenství – řídily USA) – RB tedy používá delegace na M společenství, ale může také provést donucovací opatření prostřednictvím regionálních dohod nebo organizací – – ty podléhají při zásahu RB a nemohou užít síly bez jejího zmocnění
mírové operace OSN – je třeba striktně odlišit od aktů donucení RB – nemají donucovací povahu, nasazení mezinárodních vojenských jednotek (modrých přileb) řízených RB v oblastech M krizí – cílem je udržet M mír ve spolupráci se všemi stranami v daném konfliktu – konsenzuální charakter, vysílány na základě doporučení RB, zúčastněné státy musí souhlasit, jednotky nesmějí zasahovat do konfliktu a zbraní mohou použít jen k nutné obraně, funkce: pozorovatelskou, nárazníku, policejní, garanta humanitární pomoci
problémem donucovací opatření bez zmocnění RB – Kosovo, Afghánistán – neschváleno ani a posteriori, ale zároveň ani neodsouzeno – otázka, kde k tomu vzali mandát – legitimní protože nečinnost by povzbudila státy k dalšímu porušování (konkludentní uznání)
ještě problematičtější – zásah v Iráku v r. 2003 – krize systému kolektivní bezpečnosti OSN