13. Náležitosti vzniku platné mezinárodní smlouvy

smluvní strany musí být způsobilé k uzavření, předmět možný a dovolený, řádně projevená vůle být vázán smlouvou

způsobilost smluvních stran
státy – jako plnoprávné subjekty MP, je atributem státní suverenity – plná (jakékoliv smlouvy), původní (náleží státu, protože je státem)
stát federálního typu (MP povahy) – smluvní způsobilost sama federace, možná odvozená a omezená způsobilost jednotek federace (podle ústavy), federace vnitrostátního typu – jen federace
konfederace – členským státům ponechána, jako celek jen pokud ji k tomu členské státy zmocní
částečná způsobilost – subjekty, které ztratily svou suverénní subjektivitu: Svatá stolice (M konference o humanitárním, diplomatickém právu, konkordáty o administrativních věcech katolické církve), povstalecká strana, některé politické územní útvary
neměly kolonie (smlouvu uzavírala metropole)

předmět smlouvy
hranice volnosti vůle stran:
fyzická nemožnost plnění – už v době uzavření M smlouvy – neplatná smlouva (nulitní akt) – musí jít o absolutní nemožnost – v praxi: nezaviněný omyl (v dobré víře nevěděly) nebo případ podvodu (jedna strana věděla)
nezbytný soulad se základními zájmy M společenství
– kogentní normy: nulitní od počátku, pokud byla v době uzavření v rozporu s kogentní normou
– cíle a zásady organizace světové kolektivní bezpečnosti (OSN) – statut požaduje svou právní nadřazenost vůči smlouvám členských států – dle Charty OSN smlouvy, které jsou s ní v rozporu, zůstávají formálně v platnosti, ale v případě střetu jsou účinky závazků z těchto smluv pozastaveny proti závazkům Charty – požaduje neúčinnost závazků, které jsou v rozporu s Chartou

řádný projev vůle stran – zásada svobodného souhlasu (VÚ)
– pravomoc uzavírat M smlouvy – státy prostřednictvím orgánů – oprávnění nebo řádně zmocnění zástupci – každá strana má právo prověřit oprávněnost
určuje VP – ústava: hlava státu (před definitivním přijetím závaznosti většinový souhlas parlamentu), vláda, ministerstvo zahraničí
plná moc – vydává orgán, který má ústavní pravomoc činit sám tyto akty (deleguje pravomoc)
MP pravidla (zevšeobecnění VP a praxe) – kodifikováno ve VÚ – právo všestranného zastupování (hlava státu, vláda, MZV – všechny úkony) dále: vedoucí diplomatické mise, pověřený zástupce na M konferenci nebo u MO – jen přijetí textu, pro podpis nutná zvláštní plná moc
hlava státu, vláda, MZV – presumpce pravomoci – výjimka: stát se může dovolávat porušení VP jako důvodu neplatnosti, pokud je toto zřejmé, zřejmost musí být objektivní (logický úsudek a znalosti, které lze předpokládat), nebo výslovné upozornění
– plná moc – oficiální dokument, vydaný státním orgánem reprezentativní povahy, opravňující k provedení jednotlivých nebo všech právních aktů směřujících k uzavření M smlouvy, musí být řádné – orgán, kterým má pravomoc akt provést
– všeobecné (více M smluv) nebo zvláštní
– písemné; státy mohou po vzájemném souhlasu od požadavku předložení plných mocí ustoupit – pokud ne (a není plné moci) – akt neplatný od počátku, podobně i když plnou moc překročí – může být zhojeno ratifikací, konfirmací (platnost ex tunc)

skutečný souhlas smluvních stran
směřuje k tomu, aby obsah smlouvy napříště platil jako právní závazek
je-li vadný – nevyjadřuje souhlas – neplatný (absolutně – od počátku nebo relativní – napadnutelný)
důvody vadného projevu vůle:
– omyl
– faktický omyl – omyl ve skutečnosti
– omyl ve formulaci textu – chybné označení, nesprávný výraz nebo obrat – ne vliv na platnost, omyl se netýkal vůle stran, ale jen jejího vyjádření – musí být plněna dle skutečné vůle stran v době uzavření smlouvy
– jednostranný nebo společný omyl – právní účinky stejné – poškozený stát se může dovolávat neplatnosti – ex tunc
stát se může dovolávat omylu, jestliže skutečnost předpokládal a ta byla nezbytným základem souhlasu
domáhat se neplatnosti nemůže strana, která jednáním k omylu přispěla nebo na možnost omylu byla upozorněna
– podvod – cílem jednání jedné strany je vytvořit u druhého státu dolózní omyl, aby dala souhlas ke smlouvě (předstírání neexistující skutečnosti, nepravdivé prohlášení, předložení zfalšované mapy…), vyskytuje se zřídka (Mnichov 1938 – neměla úmysl dodržet)
– korupce – poskytnutí neoprávněných výhod představiteli státu, aby zneužil svých plných mocí ve prospěch druhé strany – korumpující musí být stát (ne soukromá osoba), příčinná souvislost mezi korupcí a souhlasem, lze pokládat za zvláštní případ podvodu – stejné důsledky (neplatnost ab initio po namítnutí)
– použití síly a hrozba silou (proti státu i zástupci státu) – nedošlo ke svobodě projevu vůle – smlouva nulitní (ipso iure), tudíž nelze zhojit ani ratifikací