Závazkové právo smluvní

Další zásadou smluvního závazkového práva je zásada pacta sunt servanda, tj. zásada, že se smlouvy jaké závazně učiněné projevy vůle mají dodržovat. Tato zásada se projevuje ve vynutitelnosti státní moci.
Další zásadou je zásada dobré víry, jež znamená, že subjekt práva vychází z objektivně zdůvodnitelného osobního přesvědčení, že jedná po právu.
S poslední zásadou úzce souvisí zásada, dle níž se nikdo nemůže s úspěchem dovolávat své vlastní nepoctivosti, jež dále znamená, že nikdo nemůže mít prospěch ze svého protiprávního chování.

Závazkové právo deliktní
Závazkové právní vztahy, respektive závazky z protiprávního úkonu, zejména z protiprávního úkonu zaviněného, jsou – dle koncepce v teorii i v praxi u nás převažující – občanskoprávní odpovědností.
Občanskoprávní odpovědností se rozumí následný nepříznivý právní následek, který vznikl porušením původní právní povinnosti neboli protiprávním úkonem.
Nepříznivý právní důsledek v podobě odpovědnostní povinnosti může spočívat:
1. v nově vzniklé právní povinnosti,
2. v tom, že k původní právní povinnosti přistoupily v důsledku jejího porušení některé další nově vzniklé právní povinnosti, jež povinný před porušením primární právní povinnosti rovněž neměl,
3. nebo v tom, že se původní právní povinnost v důsledku jejího porušení přeměnila na jinou, kterou povinný před porušením primární právní povinnosti též neměl.
Tak vznikají různé formy občanskoprávní odpovědnosti, konkrétně odpovědnost za škodu, odpovědnost za prodlení a odpovědnost za vady. Nelze vyloučit případy vzniku občanskoprávní i trestněprávní odpovědnosti v důsledku porušení téže primární právní povinnosti.