Závazkové právo smluvní
Nejčastějším typickým důvodem vzniku závazkových právních vztahů respektive závazků je smlouva.
Naprostou většinu soukromoprávních smluv tvoří smlouvy závazkové (obligační).
Závazkové smlouvy se třídí na smlouvy:
– zakládající závazkové právní vztahy,
– typické, smlouvy výslovně neupravené anebo smlouvy smíšené,
– zajišťující závazkové právní vztahy,
– působící změnu závazkových právních vztahů.
Ústřední zásadou smluvního závazkového práva je zásada smluvní rovnosti stran.
Druhou důležitou zásadou je zásada smluvní svobody (volnosti), či autonomie vůle smluvních stran.
Svoboda uzavřít smlouvu může být omezena jen zákonem. Zákonné omezení smluvní svobody může vyplývat i z některých právních předpisů o ochraně hospodářské soutěže, o zákazu nekalé soutěže, o ochraně spotřebitele, ochraně nájemníků apod.
V oblasti smluvního závazkového práva tedy neexistuje pro jeho účastníky nějaký uzavřený počet typů smluv, obecně tedy platí, že smlouvou je to, co si subjekty smluví, není-li to zákonem zakázáno.
Svoboda utváření obsahu smlouvy znamená svobodu smluvních stran, aby společným vyjednáváním stanovily vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy.
Svoboda uzavřít smlouvu zásadně v jakékoliv formě je úzce spjata se zásadou bezformálnosti právních úkonů, což znamená, že smluvní strany mohou smlouvu uzavřít výslovně nebo i konkludentně, tedy mlčky.
