Vztah mezi právem Společenství a vnitrostátním právem členských států

Jak primární, tak sekundární právo Společenství platí na území celého Společenství, tedy ve všech členských státech. To s sebou přináší dva problémy – účinek práva Společenství na území členských států a z toho vycházející eventuální rozpor mezi předpisy práva Společenství a vlastního vnitrostátního práva členského státu.
Právo Společenství je na území členských států přímo účinné, což znamená, že se s ním zachází stejně jako s vlastním vnitrostátním právem (zásada přímého účinku). Dojde-li v konkrétní věci k rozporu mezi předpisem práva Společenství a předpisem vnitrostátním, použije se přednostně předpis Společenství, aniž by tím byla dotčena platnost rozporného předpisu vnitrostátního (zásada přednosti práva Společenství).
Obdobní bezprostředně po vstupu ČR do EU nebude snadné ani z právního hlediska. Dnem přijetí se stane celý obrovský objem existujícího práva Společenství, tzv. acquis communautaire, platným právem v ČR, a to s přímým účinkem a s předností před právem českým.

11. Jednotný vnitřní trh Společenství

Evropská společenství jako společný trh
Hlavním cílem ustavení Evropských společenství v 50. letech bylo vytvoření tzv. společného trhu. Ten zahrnoval volný pohyb zboží, služeb a výdělečně činných osob na celém území Společenství.
Společný trh v plném rozsahu byl zaveden po dvanáctiletém přechodném období, které skončilo na konci roku 1969. Dále se vyvíjel jen kvantitativně a bylo jen otázkou času, kdy se začne uvažovat o jeho kvalitativním rozvoji. V souvislosti s pohybem zboží a realizací plateb se musely začít řešit problémy měnové. Volný pohyb osob se musel rozšířit na další kategorie.