Právo v objektivním a subjektivním smyslu
Soubor platných právních norem, vztahujících se na území určitého státu, označujeme jako objektivní právo („platné právo“ nebo „právní řád“).
Naproti tomu subjektivní právo, někdy jako „oprávnění“, je právní možnost fyzické nebo právnické osoby určitým způsobem se chovat.
Právo jakožto soubor právních norem, regulujících společenské chování je charakterizováno těmito znaky:
– je objektivním společenským jevem – tzn., že vzniká a úzce souvisí s existujícími společenskými vztahy,
– má zároveň i subjektivní aspekt – neboť je formulováno konkrétními osobami,
– musí splňovat formální znaky, tzn., že musí být přesnou státem uznanou formu a splňovat státem určená kritéria,
– má normativní charakter, tzn., že je mocenským příkazem k určitému způsobu jednání.
Pojem právních norem
Výrazem „norma“ v nejobecnějším smyslu slova rozumíme určitou ideu obecné povahy, pravidlo, které stanoví, že „něco má být“.
Právní norma je pravidlo chování, které na rozdíl od norem morálních, náboženských nebo jiných, musí splňovat určité formální znaky, je závazné a vynutitelné státem v případě, že nebude splněno dobrovolně.
